01-Nejsem na kluky
27. 8. 2013
Kaoru Yukinashi 18-ti letý kluk, který se mnou chodí do třídy. Normálně by už měl dostudováno, ale musí opakovat ročník. Je to kapitán basedballového týmu naší školy a na jednom zápase minulý rok dostal od jednoho kreténa z protějšího týmu ránu baisbolkou. Upadl do kómatu. No, ale nestěžuje si a jeho tým je rád, že s nimi ještě rok zůstane. Je to asi týden co začal nový školní rok a já ho nemůžu vyhnat z hlavy. Nikdy jsem se o něj moc nezajímal, ale teď, když chodí do stejné třídy a sedí vedle mě... Nevím proč se tak cítím. Kluci mě nikdy nepřitahovaly. Jeho černé vlasy s nádechem do fialova a hodně tmavě hnědé oči mě pronásledují kudy chodím. Leze mi do snů a všude tam kam může i kam nemůže. Ale jsem na kluky?
"To teda rozhodně ne."odpovím si. Třída v tu chvíli propukne ve výbuch smíchu. Zmateně se začnu rozhlížet a přemýšlet nad tím co jsem prosnil. Dokonce i Kaoru se směje.
"Takže vás moje hodiny nezajímají pane Yanase?"zavrčí vztekle učitel.
"Co prosím?"zeptám se jako debil. Kaoru mě zatahá za rukáv. Skloním se k němu.
"On se tě ptal jestli tě aspoň trochu zajímá co se nás snaží naučit. A ty jsi v tu chvíli pronesl to teda rozhodně ne a poněkud nahlas."vysvětlí mi mezi smíchem. Sakra já to řekl nahlas?
"Tak to není pane profesore. Já tak nějak, no víte, prostě jsem..."nedokážu ze sebe vydolovat smysluplnou větu, kde bych mu vysvětlil, že jsem se zamyslel a omylem vyslovil svoje myšlenky nahlas v nesprávnou chvíli a zároveň ho ujistit, že jsou jeho hodiny opravdu zajímavé (lhát se nemá, ale nějak se z toho vyvlíknout musím).
"Nezlobte se na něho. Na něco jsem se ho ptal a zareagoval trošku přehnaně."ozve se Kaoru. Překvapeně se na něj podívám.
"A co jste potřeboval tak důležitého?"zeptá se popuzeně.
"Vážně to chcete vědět?"pozvedne obočí a obejme mě. Zrudnu jako malina. Učitel protočí oči a dál si nán nevšímá. Ze všech stran mě propalují naštvané pohledy. Kdybych aspoň nepřemýšlel zrovna nad Kaoruem tak se necítím tak blbě.
"Promiň, že jsem se ti nepředstavil už před týdnem. Jsem Kaoru Yukinashi, ale to asi víš."usměje se na mě.
"Kori Yanase."představím se mu a natáhnu k němu ruku. Stiskne ji.
"Nad čím jsi vůbec přemýšlel?"zeptá se zvědavě. Zrudnu ještě víc.
"Neříkej že doopravdy o mě."doráží na mě. Neodpovídám mu.
"Momentálně mám kluka, ale kdybych se s ním rozešel dám ti vědět."usměje se. Nevěřícně se na něho podívám.
"Ale já nejsem na kluky."odseknu. Chvíli mě zkoumavě prohlíží a pak mě nečekaně políbí. Jazykem se mi dostane do úst a začne zkoumat každý rožek. Jsem zaskočený, že mu ani nebráním. Srdce mi začne tlouct jako zběsilé.
Když se ode mě konečně odtrhne ještě chvíli nejsem schopen ničeho.
"Pořád jseš si jistej, že nejsi na kluky."řekne s pohledem přišpendleným na mě. Než mu stačím odpovědět, začít na něho křičet, nebo mu jednu vrazit zazvoní a on se zdejchne. Ve dveřích ho ovšem zarazí vcházející ředitel.
"Mám pro vás zdrcující zprávu. Zbytek vyučování vám odpadá, kvůli nedostatku učitelů, protože polovina učitelského sboru je na školním výletě. A proto, jelikož doufáme, že vy jakožto ti nejstarší a nejrozumnější už to nejpotřebnější znáte a umíte se chovat, zbytek učitelů jsme rozdělili do jiných tříd. Na vás by zbyl tak jeden, možná dva a ty bych musel upřímně litovat."oznámí nám.
"A proč jsme teda museli jít na první hodinu. To jsme už rovnou mohli zůstat doma."začne se rozčilovat jeden spolužák.
"Rozhodně vám to neublížilo. Ale pokud ti to vadí tak tě můžu dát do třídy k mladším ročníkům."nabídne mu ředitel. Všichni se rozesmějeme.
"To není potřeba."zavrčí. Ředitel se usměje.
"Kaoru, propustím ti z vyučování zbytek týmu, abyste mohly trénovat. Ale je to vyjímka."řekne ještě než odejde. Kaoru vyběhne na hřiště kam za ním přiběhne zbytek jeho týmu a nějaký kluk s kaštanově hnědými vlasy. Kaoru ho popadne do náruče a políbí. Odvrátím pohled a konečně se zvednu z lavice. Ve třídě jsem zůstal už jenom já. Do skříňky hodím skoro všechny učebnice a vyrazím k bráně.
"Kori počkej!"zaslechnu volání Kaorua. Počkám na něho až u brány. Otočím se na něho poněkud nakvašeně.
"Jsi moc naštvaný?" Chvíli přemýšlím co mu odpovědět a jakým stylem.
"Samozřejmě debile! Byl to můj první!"zaječím na něho. Kolem nás nasraně proběhne ten kluk, který předtím skočil Kaoruovi do náruče. "Shiko počkej!"udělá krok, že půjde za ním, ale zarazím ho.
"Ty nikam nechoď. Akorát to ještě zhoršíš. Zůstaň tady a čekej."vrazím mu do rukou svou tašku a rozběhnu se za Shikem. Nedělá mi problém ho chytit hned. Běhat umím skvěle.
"Co po mě ještě chceš?"zavrčí když ho chytnu za rameno.
"Vysvětlit ti to. Není to jak si myslíš."začnu.
"Není? A jak to teda je?"zvýší hlas. Strčím ho na nedalekou lavičku a sednu si vedle.
"Jen mě políbil. Ale ne proto, že by mě miloval, ale proto, že jsem mu řekl, že nejsem na kluky."
"To ho neomlouvá."chce se zvednout. Stáhnu ho zpátky.
"Ne neomlouvá. To taky netvrdím. Já jen, že pokud ho doopravdy miluješ, a on ti slíbí, že už takovou nehoráznou blbost neudělá, tak bys mu měl dát ještě jednu šanci."přesvědčuji ho dál.
Podívá se na mě jako na vraha a pak s povzdechem kývne a zvedne se.
"Myslím, že teď se mnou už stejně dlouho nebude."řekne s pohledem upřeným na oblohu.
"Proč myslíš?"podivím se.
"Protože poznal tebe."usměje se.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
