Jdi na obsah Jdi na menu

11-Dárek pro Akia

11. 12. 2013

 Hned po tom co jsme se s Akim pomilovali, oba překvapivě plní energie vylezeme a zajdeme do sprchy. Poté sejdeme schody a zaposloucháme se do toho co Akio říká.

"...v metrixu. Tebe to neodradilo a dorážel jsi ještě víc. A potom v té Americe jsem ti podlehl a my se spolu vyspali. Byla to ta nejkrásnější noc, ale vzpomněl jsem si co se stalo bráškovi a nemohl jsem."dostane ze sebe ztěžka. Dojde mi co myslel tím 'co se stalo bráškovi'. Pohlédnu na Akiho, který překvapeně stojí neschopen slova.
"Neboj se Akio. Aki je teď se mnou a já nedovolím, aby se mu cokoliv stalo. To ti slibuji."protnu ticho, které potom nastalo. Akio se Sonem se na mě podívají a Aki mě pevně stiskne ruku.
"Akio budu v pořádku. Už si to prosím tě nevyčítej."řekne s mírným úsměvem. Akio se chvíli dívá na mě potom na svého bratra a pak zase na mého bratra. Potom vděčně kývne.
"Ameho pokoj je volný pokud si potřebujete promluvit o samotě. Já mám hlad takže jen tak neodejdu."oznámím jim a můj žaludek mi přispěje na pomoc. Sono se zasměje.
"Tam."ukážu na dveře vedle schodů, když se na mě tázavě podívá. Kývne vezme Akia do náruče a už ho není. Já se odeberu do kuchyně a z lednice vytáhnu zapečené brambory z předvčerejška.
"Dáš si taky?"podívám se na zamyšleného Akiho, který si sedl na židli u stolu. Němě kývne.
"Mizu to co Akio říkal... O té noci v Americe... znamená to, že..."zadívá se na mě a nedořekne to. Musím se držet abych se nesmál a raději se otočím a předstírám, že na těch bramborách je něco v nepořádku. Strčím dvě porce na jeden talíř a hodím no mikrovlnky.
"Ano Aki. Už se spolu vyspali. Vypadá to, že Akio bratra odmítal jen kvůli tobě."odsouhlasím mu to, když ohřáté jídlo vezmu a odnesu na stůl. Aki si s povzechem ode mě vezme hůlky a pustí se do jídla.
"Oboum jsem jim znepříjemnil život. A svým způsobem i tobě."
"Aki takovéhle řeči nechci slyšet. Jestli je to něčí chyba tak rozhodně ne tvoje. A myslím si, že jak Sonovi tak Akiovi to jen prospělo. Sono se možná aspoň trochu naučil trpělivosti a Akio si uvědomil, že ho miluje a zároveň se nepřestal strachovat o svoji rodinu. A pokud jde o mě? Opravdu si myslíš, že bych se tě vzdal?"zadívám se mu zpříma do očí. Chvíli na mě zaskočeně kouká s otevřenou pusou, než ji zavře a políbí mě.
"Nejspíš máš pravdu."řekne a vrhne se na brambory.
"Žádný nejspíš. Já mám pravdu."zasměji se a taky začnu jíst. Tak po třech minutách se pereme o poslední kousek, který nakonec získám já. Přiblížím svoje hůlky k Akiho ústům a on půlku z toho sní. Tu druhou si dám já a spokojeně mlasknu.
"Tak co se bude dneska dít?"
"No musím zajít do města a něco koupit."odpoví Aki a jde sklidit nádobí.
"Něco?"povytáhnu obočí.
"Ano něco."
"A co to něco je?"
"Nic."vyhýbá se odpovědi.
"Něco nemůže být nic."
"Fajn no. Akio má zítra narozeniny. Bude mít 21."přizná. Než stihnu odpovědět rozezní se zvonek. Jdu otevřit a za dveřmi objevím škodolibě se tvářícího Kageho.
"Že jsi to neslyšel?"vykoukne zpoza rohu Aki. Kageho úsměv mluví za vše. Aki zasténá. Když se i s Kagem a Amem vrátím do kuchyně zahlédnu ho jak hodil vyčítavým pohledem po otevřeném oknu do ulice.
"Chikage ne že to přeženeš."varuji ho, ale vím že je mi to prd platné.
"Tak pojď Aki jdeme."vezmu ho za ramena a táhnu dál od Kageho, protože se ho snaží zavraždit pohledem a myslím že kdyby se mu dostal pod ruce byl by mrtvej doopravdy. Vyvedu ho ven z domu a zamířím do města. Ame s Kagem jdou za námi.
"Co mu chceš koupit?"zeptám se když už deset minut jen jdeme.
"Mobil."odpoví a zastaví se. Tázavě se na něj podívám.
"Já nevím kde ten obchod je."řekne zamyšleně. Musím se rozesmát stejně jako Kage.
"A to jsi to nemohl říct dřív?"zeptá se s povzdechem Ame. Aki pokrčí rameny. Nasměruji Akiho tím správným směrem a konečně dojdeme do toho správného obchodu.
"Tak co by asi tak chtěl?"podívám se po Akim, který se rozhlíží po obchodě. Pokčí rameny a jde od regálu k regálu. Takhle tam pochodujeme snad hodinu a prodavač je z nás už na nervy. Už si musí myslet, že jsme přišli krást. Kage toho měl plné zuby už po půl hodině a šel i s Amem do cukrárny naproti. Máme se tam pro ně zastavit. Aki se zastaví u jednoho telefonu, pak zavrtí hlavou a jde dál. Ještě deset minut se nemůže rozhodnout a nakonec mu koupí pěkný, podle mě až příliš velký, dotykový samsung. Vyjdeme ven a já mávnu na Chikageho, že už jdeme.
"No hurá."odfrkne si. Zamračím se na něj, ale bezeslova dojdeme k nám.
"Uvidíme se zítra."mávne na nás Kage s podivným úsměvem a táhne Ameho pryč. Radši ani nechci vědět co má v plánu.
"Jdeme do postýlky je pozdě."zavrním Akimu do ucha a hned co zavřu domovní dveře ho popadnu do náruče. Se smíchem se mi vysmekne a vyběhne schody nahoru. Jdu za ním a po cestě potkám spokojeného Sona, který vynáší spícího Akia z koupelny. Povytáhnu obočí a zpytavě si ho prohlédnu.
"Na co zase myslíš? Usnul ve vaně."
"Neříkej, že to bylo všechno."zabručím pobaveně. Sono se usměje a opět zaleze do Ameho starého pokoje. No teď už je to spíš pokoj pro hosty,což stejně bývají jen Sono, Akio, Ame nebo Kage. Zalezu k sobě kde už se mi Aki rozkošnicky rozvaluje v peřinách. To jediné co se mi na tom nelíbí je to, že má pyžamo. Okamžitě to napravím a lehnu si k němu. Chvíli se mazlíme než s tichým "Dobrou noc" usneme.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

zz - ......

25. 5. 2015 9:28

je to dobrá poviedka ... mam pocit, že sa niečo stane .... pokračuj prosím ....