Zvrácené myšlenky

"Co? Jo jsem. To je skvělý. Musíš se stavit v Kyotu. Taky bych tě rád viděl."odpovím mu. Zasměje se.

"Neboj. Přece bych nezapomněl navštívit svého malého brášku."

"Hej!"zavrčím. Odpovědí je mi pouhý smích a následné hluché pípání. Vyčítavě se podívám na telefon jako by za to snad mohl on, že mi to Sono položil.

"Děje se něco?"nakoukne do místnosti Aki. Jen zavrtím hlavou a jdu zpět.

"Nemusel jsi na mě čekat. Budeš to mít studený."napomenu ho.

"Já jsem ale chtěl."oznámí mi inteligentně a opět se pustí do jídla. Náspeduji jeho příkladu a za chvíli máme po obědě.

"Nejspíš padnu za vlast."rozvalí se Aki na židli a spokojeně mlaskne.

"Klidně, ale pojď padnout do postele."usměji se na něho a vezmu ho do náruče.

"Chodit ještě umím."upozorní mě a snaží se dostat na zem.

"Opravdu? Já to radši nebudu riskovat."usměji se na něj s výrazem největšího neviňátka.

"Ten výraz ti tak budu věřit. Ty nejsi neviňátko ani náhodou. Ty jsi ďábel v těle anděla."zabručí mi do ramene.

"Opravdu?"povytáhnu obočí a jemně ho hodím na postel. Rázem se ocitnu obkročmo nad ním.

"Chceš zjistit jaký ďábel ve mě dřímá?"vyzívavé se na něj usměji.

"Ukaž."zvedne se na loktech a políbí mě. Okamžitě se strhne bitva o nadvládu a já jednoznačně vyhrávám. Teprve ve chvíli kdy mi začne rukama tlačit na hruď se od něj odpoutám a mlsně se olíznu. Aki se na mě zahledí očima plnýma vášně. Neodolám a ještě jedno ho krátce políbím než se ujmu sundávání jeho oblečení. Jako první mu z krku stáhnu kravatu a hodím ji kamsi za sebe. Následuje košile. Jeden knoflíček, druhý knoflíček, třetí a čvrtý knoflíček a konečně pátý a poslední knoflíček. Dalo mi hodně zabrat, abych to z něj prostě nestrhl. Jenomže to by ty knoflíky potom byly všude a komu by se chtělo je zbírat a pak ještě přišívat? Mě teda rozhodně ne. Aki se nadzvedne abych z něj košili mohl stáhnout. Chvíli se kochám jeho krásným tělem než se vrhnu na jeho bradavku. Slastné vydechne. Hraji si s ní tak dlouho dokud neztvrdu. Následně se přesunu na tu druhou a opečovávám ji stejně dlouho. Poté se letmímy polibky přesunu na jeho bříško kde úmyslně zanechám pár rudých flíčků. Zarazím se až ve chvíli kdy narazím na lem Akiho kalhot. Nelibě se na ně zamračím a začnu mu je sundávat. Další otravný knoflík, následně zip a už jsou na zemi. Ještě Akiho spodní prádlo a už je přede mnou v celé své kráse. Jenomže tentokrát se nelibě tváří on. Zvedne ke mě ruce a rozepne zbývající tři knoflíky mé košile kterou ze mě sundá a hodí na zem. Následně se ze mě snaží sundat i síťované tričko, ale po pár marných pokusech ho rozškubne. Právě teď to neřeším, ale ještě mu to spočítám, až si bude stěžovat, že mám zapnutou košili. Ujme se ještě mích kalhot a jakmile jsem nahý i já opět ho přitlačím k posteli. Začnu polibky opečovávat jeho přirození a Akiho slastné steny mě přivádí k šílenství už teď. Vezmu ho do úst celý a on vykřikne. Zároveň ve stejném tempu do něj začnu pronikat jedním prstem a Aki mírně zalapá po dechu.

"Je to pro tebe poprvé?"zeptám se ho šeptem. Kývne, protože na nic jiného se nezmůže. Pousměji se a opět ho vezmu do úst. Po chvíli přidám druhý prst a opatrně ho začnu roztahovat. S mím třetím prstem Aki vyvrcholí. Všechno spolku a pak ho políbím. Ještě chvíli si ho připravuji než do něj začnu pomalu vstupovat. Aki mi zaryje nehty do zad. Jakmile jsem v něm celý skloním se k jeho krku a hladově se do něj vpiji. Zanechá to celkem velký rudý flek. Po chvíli se v Akim pohnu a on vzdychne a zaryje nehty ještě víc. Naprosto nevnímám bolest kterou tak způsobil, protože oproti slasti kterou prožívám je to maličkost. Začnu zpracovávát jeho mužství ve stejném tempu jako do něj přirážím. Akiho již druhé vyvrcholení a jeho opětný slastný výkřik dovede k vrcholu i mě. Opatrně z něj vystoupím a položím se vedle něho. Přitulý se ke mě a po chvíli zaslechnu jeho pravidelné oddechování jak usnul. Ještě mu věnuji letmí polibek do vlasů než se taky poddám snům. Vzbudím se asi kolem půl šesté a vylezu s postele. Akiho naštěstí neprobudím. Nejdřív si zalezu do sprchy a potom sejdu do kuchyně udělat něco k večeři. Z police se na mě vysypou těstoviny tak je vyndám. Z lednice vytáhnu vajíčka, zbytek hrášku co jsme nedali do oběda a ještě kukuřici. Těstoviny dám vařit a mezitím do hrnku rozklepnu čtyři vajíčka a rozmýchám je. Přidám sůl a pepř a odložím bokem. Z hrášku a z kukuřice vyliju vodu a oboje vyklopím do vajíček. Když mám hotový těstoviny, taktéž sliji vodu a hodím je na pánev. Chvilku je jen tak nechám aby se osmahly a poté na ně naliju vajíčko se zeleninou a zamíchám to. Takové zapečené těstoviny na rychlý způsob. Po chvíli vypnu sporák a pánev odložím bokem. Vyběhnu do svého pokoje a něžně vzbudím Akiho. Ten na mě rozespale zamžourá.

"Pojď. Neměl bys zůstávat bez večeře."vyzvu ho. Posadí se a zasténá. No jo bylo to jeho poprvé tak ať se nedivý, že ho bolí zadek. Vezmu ho do náruče a zanesu do koupelny. Kupodivu ani neprotestuje.

"Osprchuj se a pak dojdi."políbím ho a nechám ho osamotě. Po chvíli zaslechnu, jak pustil vodu. Asi za deset minut je dole, pořád stejně unavený. Dám před něj talíř a oba se bez řečí pustíme do jídla. Musí být hodně unavený. I když dneska jsme ši spát taky až k páté hodině ranní. Jakmile jsme najezení jdeme zpět ke mě a v zájemném objetí znovu usneme. Ráno se opět probudím jako první. Až v následujících pěti minutách mi dojde, že za to mohl zběsile vyzvánějící zvonek. Otráveně vstanu a hodím na sebe jenom kalhoty, protože košili jsem nenašel. Seběhnu k domovním dveřím a otevřu. Stojí tam vysmátý Kage s Amem.

"Dobré ránko."usměje se.

"Cos hulil?"zeptám se ho místo pozdravu a zívnu.

"No dovol. Jen jsem se krásně vyspal."

"Ano a proto budíš ostatní unavené lidi tak brzo po ránu."zabručím. Kage se na mě zkoumavě podívá a pohledem se zarazí na drápancích, které vedou z mích zad až na ramena.

"No nekecej."vyhrkne. Povzdechnu si a pusím je dál.

"To jako fakt?"doráží dál.

"Hej, Mizu povídej."

"Jsi otravný."uzemním ho a vypařím se do sprchy. Pustím ledovou vodu a se zavřenýma očima tam jen tak stojím. Otevřu je až ve chvíli, kdy začne téct teplá voda. Přede mnou stojí Aki.

"Budeš nemocný."oznámí mi.

"Nebudu. Mám silnou imunitu."usměji se a políbím ho.

"Dobré ráno."také se usměje.

"Dobré." Společně se osprchujeme a jdeme dolů k těm dvěma.

"Máte na dnešek nějaké plány?"zeptá se Ame. Aki jen pokrčí rameny, ale já kývnu.

"Potřebuji si zajít koupit tričko."oznámím a sesunu se ke stolu, protože snídani šel zařídit Aki. Dostane se mi čerstvé celozrné bagety s máslem, šunkou, salátem a rajčetem. Hladově se do toho zakousnu a začnu se rozplývat. Jak já tuhle kombinaci miluji. Jíme v relativní tichosti, kromě občasného mého nebo Akiho zívnutí.

"Skočíme se obléct a půjdeme."řekne Aki, když oba dojíme. Hodím na sebe to stejné co včera. Košili nakonec najdu jak se líně povaluje na skříni. Jak ji tam Aki hodil se mě neptejte. Když mě Aki zahlédne zamračí se. Bezradně rozhodím rukama.

"Nemůžu za to. Já nejsem ten kdo mi rozthl tričko."

"No jo no."poklesnou mu ramena. Obejmu ho a políbím na tvář.

"Tak jdeme to tričko koupit ne?"popženu ho. Až teď mu dojde o jakém tričku jsem to před snídaní mluvil. Kývne a než se kdo nadál, už jsme stáli na ulici a já zamykal.

"Já už nemůžu."povzdechne si Aki když vyjdeme asi z padesátého obchou a zase s prázdnou. Ani v jednom z nich neměly ani náznak síťovaného trička.

"Neměl jsi mi ho škubat."připomenu mu. Uraženě se zamračí. Chytnu ho za ruku a dovedu do dalšího obchodu, kde máme konečně vyhráno. A ještě k tomu máme opravdu štěstí, protože je tam poslední a v mé velikosti. Na Akiho naléhání si ho rovnou nechám na sobě a košili zapnu jen na ty tři 'Akiho knoflíčky'jak jsem je pojmenoval.

"No konečně. Já myslel, že zcvoknu. Z obchodu do obchodu a pořád dokola."povzdechne si Kage.

"Ještě ty si stěžuj."dloubnu do něj se smíchem.

"Podívejte se."upozorní nás Ame. Podíváme se směrem kterým ukazuje a uvidíme Koriho s Hikim jak na nás mávají. Dojdeme k nim.

"Tak co? Vyřešili jste to nějak?"zeptá se Aki přátelsky. Hiki pobaveně kývne.

"Kori se mnou šel domů, a když otec stále trval na svém sbalil všechny moje věci a odvedl mě k sobě."vysvětlí. Kori dělá jakože nic a já se rozesměji.

"Vážně. Ty a Kae jste si tak strašně podobní."dostanu ze sebe. Aki s Amem se začnou smát také, když jim dojde, že tím narážím na to jak si Chikage přestěhoval Ameho i přes jeho protesty.

"S ním? Ani náhodou."vyprsknou Kori s Kagem zároveň s ukáží na sebe. To vyvolá další smícha tentokrát i u Hikarua. Odpoledne strávíme s nimi a zajdeme i na oběd do malé zapadlé restaurace o které moc lidí neví, ale vaří tam skvěle.

"Tak se mějte. Kori uvidíme se zítra ve škole."zamáváme jim když se kolem páté večer rozdělujeme. Táké nám mávnou.

"Dokonale zabitá neděle."usměje se Aki. Souhlasíme s ním.

"Jdeme slavit."prohlásí Kage.

"Zase? Víš jak to dopadne."zděsím se.

"Ale jdi ty. To že se ti dva dali dohromady se musí oslavit."mávne nad tím rukou. Jenom si povzdechnu a odevzdaně kývnu.

"Aki nepřeháněj to s tím pitím."napomínám ho snad už po sté.

"Ne-boj se."uklidňuje mě, ale už teď se mu motá jazyk. Ame je na tom o poznání hůř a Kage se na něj pobaveně dívá, protože se zrovna snaží přesvědčit sklinku, že rozhodně není prázdná, ale plná a on ji vypije.

"Nejspíš bychom to už měli zabalit."nadhodím. Kage mrkne na hodiny, které ukazují tři hodiny ráno.

"Možná jo no. Ať se zítra dostavíme do školy."kývne a odebere se s Amem do jeho pokoje. Mám dojem, že tu nocují nějak moc často.

"Tak pojď Aki."otočím se na něj a zabavím mu láhev bezinkového likéru. Je skoro prázdná a Aki se taky víc motá.

"Miii-zzzu, jdeee-me spinuškat ano?"vykoktá.

"Ano jdeme."vezmu ho do náruče. Přitulí se ke mě. Jen co ho položím do postele začne ze mě rvát oblečení.

"Nechtěk si jít spát?"zeptám se přezíravě.

"To můžeme i potom."odbude mě. Povzdechnu si a když ho od toho nedokáži odradit pomiluji se sním. Když je člověk mírně opilí je to přece jenom o něčem jiném.