06-Jak to vlastně bylo
28. 9. 2013
„Proč ses vrátil tak pozdě?“zeptám se Akiho dalšího dne ráno. Zatváří se provinile.
„No víš odchytli mě rodiče a zatáhly domů. Bohužel jsem se nezvládl vymluvit z večeře. Promiň. Měl jsem ti dát aspoň vědět, jenomže já nemám tvoje číslo.“řekne a zrudne rozpaky. Musím se usmát.
„Půjč mi mobil.“požádám ho. Vyhoví mi a já mu do něj uložím své číslo. Ještě se prozvoním, abych měl já to jeho a spokojeně mu mobil vrátím. S úsměvem si ho vezme. Zkoumavě ho začnu pozorovat. Připadá mi, že něco tají.
„Nechceš mi něco říct?“zeptám se ho s nakrčeným obočím.
„Hm? Co? Ne.“zmateně zamrká. Je to jasné. Něco tají.
„Haló vy dvě hrdličky. Vstáváme a vzhůru do víkendu.“vletí nám do pokoje Kage. Když vidí, že jsem do půly pasu nahý stejně jako Aki okamžitě se zdejchne.
„Hmm. Ame je na něho naštvaný.“okomentuji to a vstanu. Aki mě zůstane zaujatě pozorovat.
„Vypadáš ještě lépe než jsem si tě představoval včera v noci.“zavrní a přitiskne se ke mně. Obejmu ho a věnuji mu polibek do vlasů.
„Za to ty vypadáš přesně tak jak jsem si tě vysnil. Možná o jeden stupeň sladčeji.“usměji se a vymaním se mu.
„Ne-e. To bych se na tebe nemohl koukat.“zarazí mě, když si chci obléct tričko. Povzdechnu si a hodím na sebe košili kterou pro Akiho potěšení nechám kompletně rozepnutou.
„Za chvilku dojdi na snídani.“políbím ho a odejdu. V kuchyni narazím na velice nabroušeného Ameho a Kageho, který na něho zoufale kouká a do aleluja se omlouvá.
„Mizu opravdu ten idiot, který se nazývá mým klukem udělal takovou pitomost, že rozhlašoval, že chodí s klukem, se kterým naprosto nechodil, jen proto, aby ho Kori nechal na pokoji?“vzhlédne ke mně Ame.
„Samozřejmě. Sis ještě nestačil všimnout, že je Chikage expert na nenormální věci?“kývnu vážně. Vysloužím si Chikageho naštvaný výraz. Pokrčím rameny. Nemůže to popřít. Nakouknu do lednice a vytáhnu dva bílé jogurty. Každý vyklopím do jiné misky. Do jednoho přimíchám nastrouhané jablko a trošku cereálií a do toho druhého kukuřičné cereálie a na povrch nasypu hromadu kakaa.
„Na.“podám Akimu, který právě došel jeho kakaovou snídani a s tou svou se posadím na druhou stranu stolu než sedí Ame u jehož nohou klečí Kage.
„Mňam. Jak si věděl, že bych si to dal?“olízne se Aki. K mému překvapení už má snědeno.
„Prostě mě to napadlo.“usměji se a juknu se po Kagem, který se na mě prosebně dívá. Povzdechnu si. Tohle už doopravdy není možné.
„Co takhle to Korimu vysvětlit? Nebude to lešpí než se pořád tvářit, že jsi s Hikaruem doopravdy chodil?“nadhodím a v poklidu dále jím.
„A to si myslíš, že i uvěří?“zavrčí.
„No není nic jednoduššího, než k tomu vzít i Hikiho.“pokrčím rameny. Chikage se nevěřícně zasměje.
„Jo a jak mám asi Hikiho nahmatat? Bůh ví kde je u konec.“odvrátí pohled.
„Tak mu zavolej. V mém mobilu máš číslo.“ Kage na mě vyvalí oči.
„Si děláš sradnu, že jo?“
„Ne proč? To že ty jsi s ním přestal udržovat kontakt nrznamená že já taky.“ Chikage se zamračí a hodí po mě vidličkou. Mine. V poklidu se najím a vytáhnu telefon.
„Ahoj Hiki. Máš teď čas? Jeden idiot se potřebuje dostat s potíží.“řeknu jakmile mi to Hikaru vezme. Souhlasí.
„Co říkal?“zeptá se Chikage. Nechce si to přiznat, ale už chce mít Koriho z krku.
„Ve dvanáct na náměstí.“ohlásím a jdu se chopit nádobí. Je ho tady hodně a myčka je jaksi nefunkční.
„Mizu a k čemu nám bude Hikaru, když tam nebude Kori?“dojde Kage a začne nádobí utírat aby jen tak nepostával.
„Neboj se. Mám takový pocit, že tě Kori sleduje od doby co si začal chodit s Amem.“
„Co? A předpokládám, že jsi to bral jako nepatrný a nepodstatný detail, který mi není nutno sdělovat.“zavrčí na mě. Zářivě se na něj usměji.
„Přesně tak. Nezlob se na mě, ale já myslel, že sis všiml. Je to celkem jednoznačné zvlášť kvůli tomu co si o tobě myslí.“ Kage se na mě nepodívá a uklidí talíř který zrovna drží v ruce.
„A vůbec, co se mezi tebou a Akim stalo v noci?“změní téma a naráží na to jak nás ráno viděl polonahé.
„Co asi? Prožili jsme krásný a bouřlivý sex.“řeknu. Chikage na mě vytřeští oči.
„To jako fakt?“zaslechnu Ameho a Akiho, který nejspíš zrovna pil, protože vyprskne. Kage se na mě také zpytavě podívá.
„Ne. Jen jsme se mazlili. Víš já s Akim nemám takové potíže, že mě chce zavraždit pohledem, pokaždé když jdu okolo.“odbudu ho a hodím mu poslední hrnek. Málem ho nechytne. Společně se odebereme zpět do kuchyně, kde se Ame s Akim o něčem zapáleně baví.
„Kolik je?“zeptám se do placu.
„Půl desáté.“odpovím si, protože se k tomu nikdo jiný nemá.
„Hm, máme ještě tak dvě hodiny než půjdeme.“vedu dál samomluvu. Aki se na mě podívá s hlavou na stranu.
„Říkal jsi něco?“zamrká.
„Vůbec ne.“zavrtím hlavou a políbím ho, protože vypadá až nadmíru roztomile.
„Máme ještě dvě hodiny.“povzdechne si Kage.
„A co jsem teď asi tak říkal?“zamračím se.
„Teď? No teď jsi říkal, že jsi nic neříkal.“zamyslí se Ame.
„No to ano, ale...“nedořeknu a rozesměji se. Ani nevím proč asi kvůli nastálému rozhovoru, který naprosto nedával smysl.
„Co budeme ty dvě hodiny dělat?“zeptám se.
„Co takhle se učit?“navrhne Ame. Podívám se na Kageho.
„Půjdeme spát?“nadhodí.
„Tak třeba kino. To je od náměstí kousek.“dostane celkem normální nápad Aki.
„A na co? Poslední dobou tam dávají velký kulový.“rozhodí Kage rameny.
„Co takhle Captain Harlock? Vzpomenu si na plakát, který jsem zahlédl přdevčírem ve městě.
„O čem to je?“obrátí se na mě tři páry očí. Pokrčím rameny.
„Nemám páru, ale vypadalo to zajímavě.“ Kage nevěřícně zakroutí hlavou, ale Ame s Akim se zasmějí.
„Je to jediný inteligentní plán takže jdeme.”rozhodne Aki odhodlaně a zvedne se.
Následuji ho a jdeme společně nahoru, kde se odpojíme a každý se jde obléct do svého vlastního pokoje.
Proč vlastně máme dva pokoje, když stejně oba většinu času co jsem doma trávíme u mě včetně noci, naprosto nechápu.
Nejspíš tu zeď mezi pokoji zbourám a bude vymalováno.
Ve skříni vyhrabu rudou košili s černým čínským drakem na pravé straně a černé užší kalhoty. Jen co se do toho navleču vejde Aki. Vypadá k nakousnutí.
Světle modrá košile s velkým bílím motýlem vyvedeným pouze jemnými čarami na spodní levé straně, která je na dva vrchní knoflíčky rozepnutá mu nehorázně sluší. K tomu má na krku povolenou černou kravatu. Tmavě modré kalhoty mají dost uplý střih, ale na něm vypadají dokonale. Přistoupí ke mně a rozepne mi naprosto všechny knoflíčky. Pak si to rozmyslí a spodní tři zapne.
„Takhle jít do kina nemůžu.“namítnu. Vzdorovitě se na mě podívá. Povzdechnu si.
„Jdi dolů a řekni, že jsem hned tam.“políbím ho a plácnu po zadku. Ještě kdesi vyhraboším černé síťované tričko a obléknu si ho pod košili. Seběhnu dolů a mrknu po Akim, který jen spokojeně kývne.
„Tak fajn jdeme.”usměji se a všichni vypadneme z baráku. Zamknu a pak už zamíříme rovnou ke kinu.
„Čtyřikrát.”oznámím prodavačce u okénka, která si mě nábožně prohlíží. Odkašlu si a vzpamatuje se. Dá mi požadované lístky a já zaplatím. Když se otočím uvidím Akiho, který slečnu vraždí pohledem. Zasměji se a pro jistotu ho odvedu.
Nebyl jsi to ty kdo mě donutil mít tu košili rozepnutou?“zašeptám mu do ucha. Trošku se zklidní. Zalezeme do sálu a hned jakmile skončí reklamy začneme sledovat film. Je to dost zajímavé. Kapitán Harlock je pirátem vesmírného moře, který cestuje na lodi jménem Arcadia, bohatým bere, sobě dává a čas od času na zkorumpované Zemi navštíví sirotu Maju. Nyní před ním stojí obtížný úkol, protože Zemi infiltrovala mimozemská rasa Mazone a patrně chystá invazi. Jenomže tomu nikdo nevěří a tak to Harlock se svou posádkou musí vyřešit sami.
„Máš dobrý odhad na filmy i když sotva vidíš obrázek.“řekne uznale Ame, když film skončil a my zamíříme na náměstí. Máme ještě půl hodiny, ale chodit domů už nemá cenu. Tu půl hodinu strávíme diskuzí o filmu ze které nás vyruší až Hiki. Skoro vůbec se nezměnil. Krátké hnědé vlasy, které má na levé straně spletené do copu, kalné fialovomodré oči a na krku probodnuté stříbrné srdíčko, co dostal od Koriho a nikdy ho nesundal.
„Ahojky.”pozdraví s úsměvem.
„Hoj.”oplatím mu úsměv zatímco Kage se jeho pohledu vyhne.
„Mi-chan říkal, že máš potíže. O co jde?“zeptá se ho. Aki s Amem se mému oslovení začnou smát. Znáte takové ty lidi, kteří vypadají jako adílci, chovají se jako andílci a mluví tak, ale ve skutečnosti to jsou celkem sadisti? No tak něco takového je i Hikaru, jen s tím rozdílem, že na tom sadismu si tak moc nezakládá, ale nechtějte ho potkat, když je naštvaný. To konkuruje i mě.
„O nic.”zamračí se Kage. Já ho asi zaškrtím. Celé to děláme kvůli němu. Dokonce i souhlasil a teď tohle. Nevadí jde nám pomoc.
„O něho.”ukážu na blížícího se Koriho, ze kterého snad šlehají plameny.
„Ach tak.“povzdechne si zničeně Hiki. Nejspíš už i on poznal, že je na čase mu to vysvětlit.
„Ahoj.“usměje se na zuřícího Koriho.
„Ahoj? Naposledy jsme se viděl, když jsi mi oznamoval, že mě opouštíš kvůli němu...ukáže na Kageho. „...a teď mi řekneš jenom ahoj?”zavrčí jako vzteklá liška. Hiki pohodově kývne.
„Hiki co mu to takhle místo toho kývání vysvětlit?“zeptám se. Hiki se na mě nešťastně podívá.
„Neboj. Kage ti povinně pomůže.”popostrčím ho k němu.
„A ty poslouchej. Už mám plný zuby toho, jak na nás pořád koukáš jako bychom tě vykastrovali a pří každé příležitosti se snažíš znepříjemnit nám život.“zavrčím na Koriho, který opět otevíral pusu. Kori zmlkne a podívá se na ty dva.
„Víš Kori já nikdy s Hikaruem chodit nezačal. Potřeboval pouze nějakou výmluvu abys ho nechal na pokoji.”začne Kage. Kori hodí pohledem po Hikim.
„Je to tak. Není to tak, že bych tě nemiloval, ale moji rodiče o tobě nechtěli ani slyšet. Prý jsi moc nebezpečný, nežádoucí a kdesi cosi. Otec mě dokonce i bil, když jsem řekl, že se s tebou nerozejdu. Nakonec začal vyhrožovat, že ublíží tobě a to jsem nechtěl riskovat. Já... nezlob se na mě. Miluji tě až moc na to, abych dovolil, aby se ti něco stalo.“rozvzlyká se. Hikaru brečí jen když něco myslí doopravdy vážně a Kori to ví.
„Hiki...”vydechne překvapeně.
„A pak prý,že to nepochopí.“zabručím rozmrzele směrem ke Kagemu. Ten sklopí pohled.
„Omlouvám se Kori. Měl jsem ti říct dřív jak to bylo a hlavně jsem na to vůbec neměl přistupovat.”pokloní se Chikage. Koriho hněv z jeho očí vyprchá a zakroutí hlavou. Popadne Hikiho do náruče a jde pryč.
„Neboj se Hiki. To vyřešíme.”zaslechneme ještě jak vzlykajícího chlapce utěšuje.
„Tak a je po problému.”usměje se Ame a políbí Kageho. Ten zmateně zamrká.
„Za to, že jsi to zvládnul.“vysvětlí. S úsměvem se vydáme domů.
„Mějte se. Uvidíme se třeba zítra.”zamáváme Kagemu a Amemu, když se naše cesty rozdělují. Sice je teprve odpoledne, ale už mám všeho dost. Doma se rovnou vydám do kuchyně, že udělám něco k obědu. Aki se ke mně přidá.
„Uděláš maso nebo nudle?“zeptá se mě.
„Maso.”usměji se. Kývne a dá se do přípravy smažených nudlí. Já mezitím vytáhnu kuřecí maso. Okořením ho a hodím na pánev. Když je hotové vysypu ho do misky a připravím ještě zeleninu jakou zrovna najdu. Hrášek, paprika, mrkev, zelí.. Také ji osmahnu a přihodím k masu, kam za chvíli Aki dá i nudle. Pořádně to promíchám a jdu s tím ke stolu, kde už Aki nachystal talíře a hůlky.
„Itadakimas.“popřejeme a pustíme se do jídla. Asi uprostřed mě vyruší zvonící telefon. Zvednu se a vezmu ho ve vedlejší místnosti, abych nerušil Akiho.
„Haló?“ozve se v mobilu bratrův hlas.
„Sono? Co se děje?”zeptám se.
„Volal jsem domů a máma mi řekla, že teď žiješ v Kyotu tak ti volám, abys to taky věděl. V pondělí se vracím z Ameriky.“oznámí mi a já ztuhnu. Už přesně vím co přede mnou Aki tajil. To, že se vrací bratr znamená, že se vrací i Akiho bratr a pro mě to znamená potíže.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
