Zvrácené myšlenky

 „Proč?“podívám se na Kageho, který se dusí smíchem, když se po mě plazí mírně přiopilý Aki. Nezmůže se na slovo a tak vymyslím plán.

„Ame na něho!“křiknu a Ame, který toho taky vypil trochu moc se na něj vrhne. Kage neudrží rovnováhu a jak široký tak dlouhý se rozplácne na podlaze. Tentokrát je na mě, abych se smál. I Aki nechá své činnosti a zasměje se.

„Tak pojď, jde se spát.“vezmu ho do náruče a vydám se po schodech nahoru. Ještě křiknu na Kageho ať nenechává Ameho samotného a raději dnes zůstane u nás. Je divný to tu nazývat domovem. Budu si muset zvyknout.

„Proč nejsi opilý? Nepil jsem toho o nic víc jak ty.“stěžuje si Aki a ublíženě mi buší do hrudi.

„Já se jen tak neopiju. Leda z coca-coly.“zasměji se. Podívá se na mě skelným pohledem. Je rozkošný. Uložím ho do jeho postele a chystám se odejít, ale chytne mě za tričko.

„Nechoď!“zažadoní. Neodolám a přilehnu si k němu. Náš vztah se rozvíjí až moc rychle a já nevím jestli je to dobře nebo ne. Mám strach, aby to nedopadlo jako s Riem. Ne! Na to nesmím myslet. Kdyby to věděl Chikage, že zase myslím na Ria tak by mě nejspíš vykastroval. Povzdechnu si a usnu. Aki se přitiskne ke mně a spokojeně spí taky. Ráno se probudím dřív. Aki je natisklý ke mně a já ho objímám rukama. Sotva ho pustím tak se probere.

„Dobré ráno.“políbím ho. Zasténá a chytne se za hlavu. Zavrtím hlavou a zvednu se.

„Počkej tady.“rozkážu mu a seběhnu do kuchyně. Tam mu namíchám drink, který máma udělala bráchovi, když se poprvé opil. Utkvěl mi v paměti. Pro jistotu udělám dva a jeden donesu k Amemu. Kage se na mě děkovně usměje. S tím druhým vyběhnu zpět nahoru k Akimu.

„Na, vypij to a neptej se mě co v tom je. Nelíbilo by se ti to.“podám mu ho. Poslušně si ho vezme a vypije najednou.Tak je to nejlepší, než si organismus všimne jak je to hnusný.

„Fuuj.“zašklebí se. Musím se zasmát.

„Za chvíli to bude lepší.“ujistím ho. Pomalu se zvedne z postele, a když zjistím, že se udrží na nohách odejdu. Hodím na sebe uniformu a jdu do kuchyně, že udělám něco k snídani. Po kuchyni ovšem už poletuje Aki.

„Sednout. Tys mě postavil na nohy, já se postarám o tvou snídani.“usměje se na mě. Jsem rád, že už je v pořádku. Poslušně se posadím a čekám. Zanedlouho přede mnou přistanou bílí jogurt s  müsli, tři malé lívanečky s borůvkovou marmeládou a jablečný džus. Překvapeně se na to koukám.

„Chikage mi něco řekl.“pokrčí rameny. S úsměvem ho stáhnu k sobě a políbím.

„Děkuji.“řeknu a začnu jíst. S menšími rozpaky si nandá i on a sedne si vedle mě. Zanedlouho dojdou Ame s Kagem. Nasnídáme se a vyrazíme do školy. Dojdeme se zvoněním, protože jsme ještě museli ke Kagemu domů, který tam měl věci.

„O přestávce.“rozloučíme se. Máme štěstí, protože učitel tam ještě není. O obědové přestávce se sejdeme na chodbě. Kage dojde k Amemu a něžně ho políbí. Na Ameho se asi bude muset pomalu. Donedávna ani netušil, že bude chodit s klukem.

„Kage přestaň.“břinknu do něho.

„Co chceš?“zavrčí na mě. Vyplašeně ukážu na Koriho. Chikage sebou cukne. Dost mě znervózní Koriho vítězoslavný obličej.

„Buď opatrný.“špitnu mu do ucha.

„Vím.“odsekne.

 „Děje se něco?“zeptá se Ame. Nadechnu se že odpovím, ale Kage mě předběhne.

„Ne, vůbec nic.“ Zamračím se na něj. Zase dělá hovadinu, když mu to neřekne. Měl by mu říct co se stalo.

 „Kage...“ Otočí se na mě a smutně zavrtí hlavou.

„Fajn, ale až se něco stane tak si mě nepřej.“řeknu. Sklopí pohled a zamíří na střechu.

„Není náhodou vstup sem zakázán?“zapochybuje Ame. Kage protočí oči. Jako by nás dva někdy zákazy zarazily.

„To je teda páreček. Potížista a všeználek.“nakloní se ke mně Aki, jakmile se posadíme. Ať jsem dělal cokoliv, nemohl jsem zadržet výbuch smíchu. Akimu taky cukali koutky. Ti dva se na nás svorně nechápavě podívali a další smích byl na místě.

„No tak, čemu se smějete?“doráží oba. Podívám se na Akiho.

„Ale jen jsem Mizuovi říkal, že je Ameho pro tebe škoda.“řekne nesmírně vážně. Opět se začnu smát, dokonce i Ame a Kage se zamračí.

„Tak to teda pěkně děkuji. Já vám dokážu, že ho rozhodně škoda není.“ Otočí se na Ameho a políbí ho. Ame je z toho mírně vykolejený.

„Zajdeme dneska ven?“zeptá se ho. Ame zavrtí hlavou a podívá se na nás.

„Slíbili jsme si, že dneska půjdeme nakupovat učebnice.“omluví se.

„Ame můžeme jít i zítra.“namítnu. Ame opět zavrtí hlavou.

„Ne už jsem vám to slíbil.“stojí si za svým. Povzdechnu si.

„Mizu ty už všechny učebnice máš po mě a po Sonovi ne?“otočí se na mě s nadějí v očích. Kývnu.

„Fajn. Tak se mnou jdeš ven ty. Nenuťte mě s vámi kupovat učebnice, ani zůstávat doma sám.“zažadoní. Ame se zamračí.

„Neboj tohle rande rozhodně není.“zasměji se.

„Mohlo by být, kdybys mě dřív neodmítl.“zabručí.

„Neříkal jsi, že nejsem tvůj typ? A konec konců v tu dobu tam byl Rio.“odseknu. A sakra tohle jsem nechtěl říkat. Chikage se zamračí a Aki zvědavě povytáhne obočí.

„Nepřipomínej mi Ria.“zavrčí. Tohle je jediná věc díky které se zvládneme pohádat.

„Proč? Ty fakt, že by se Amemu mohlo něco stát taky naprosto ignoruješ.“odseknu a zvednu se. Nechci se hádat, opravdu ne.

„Neignoruji. Jen o tom Amemu nechci říct. Chci ho chránit.“křikne za mnou. Polovičně ho chápu, proč o tom nechce mluvit, ale polovičně bych ho nejraději zabil. Nebudu to říkat za něj.

„Kdo je Rio?“ozve se za mnou. Leknu se tak až poskočím. Otočím se a spatřím Akiho, který se opírá o střešní dveře.

„Nikdo.“zamumlám. Asi dělám stejnou chybu jako Kage, ale když já mu nechci říkat o mém minulém vztahu. Co bylo bylo a já se v tom vrtat nehodlám. Ale Chikage na to jen tak nemůže zapomenout a nechat to plavat. Kori je tady na téhle škole, v jeho třídě a on dělá jako by byl vzduch. Aki se neptá.

„Třeba mi to jednou řekneš.“usměje se a políbí mě. Co bych já dělal, kdybych chodil s někým jiným. Vlastně já s ním ještě nechodím. Ne oficiálně. Povzdechnu si. Tohle budu muset napravit. Vrátíme se do třídy, kde se k nám o pět minut později připojí rozmrzelý Ame.

„Co se děje?“

„Kage on... Hádal se s nějakým klukem, který na mě něco zkoušel.“

„Blond vlasy, zelený oči?“zeptám se. Kývne. Přečkáme zbytek vyučování a dojdeme před školu, kde už stojí Chikage.

„Měli jsme o hodinu míň.“odpoví na nevyslovenou otázku.

„Tak to jo. Tak jdeme. Aki užijte si nákup.“políbím ho a kouknu se na Kageho. Ten zmateně zamrká, asi ho ta hádka nehádka dost mrzí.

„Měj se Ame.“rozloučí se a jde za mnou.

„Tak kam jdeme?“zeptá se zvědavě. Jen se ušklíbnu a pokračuji v rázné chůzi směrem do města.

„Musím něco koupit. Něco důležitého.“smiluji se nad ním.