Jdi na obsah Jdi na menu

03 - Den pod psa

4. 11. 2015

Posadil jsem se na posteli a podíval se směrem k oknu. Hleděl jsem přímo na masku. S jakousi ladností seskočil a přešel o pár kroků blíže ke mě. Chvíli jsem z toho byl tak překvapený že jsem se nemohl ani pohnout a měl jenom na prázdno otevřenou pusu. "K-Kane... proč máš zase tu masku? Vždyť... teď jsme byli spolu... proč jsi něco neřekl? Proč se chováš jako by se tohle nestalo?"zeptám se ho ale on jen stojí a mlčí a hledí na mě. Za ním svítí měsíc. Udělám krok k němu. Natáhnu ruku a chci mu sundat masku ale silně mi ruku chytne a prudce stáhne na sebe a drží teď už obě ruce a já nemám jak mu tu masku sundat. Zakryje mi oči rukou a pak cítím jeho rty na svých jak mě líbá. Překvapí mě to a já sebou trochu trhnu ale pak se uvolním a nechám se líbat, protože je to naprosto úchvatný zážitek. Cítím jak zapojil jazyk a já ho více než ochotně nechal. Nechápu proč kolem toho dělá takové caviky a neřekne mi ani slůvko. Proč vždy jen přijde s tou maskou a mlčí a dohání mě k šílenstí. Cítím jak mě pomalu tlačí dál až zavadím o postel a sesypu se na ní. Odtáhne se a zase vidím jenom ten jeho upřený pohled. "Ka..."chci zase něco říct ale umlčí mě zavrcením hlavou a dalším polibkem.

Zatají se mi dech když se jeho ruka zatoulá na mou holou kůži a mě v tu chvíli opět přeběhne po zádech mráz. Jeho doteky byli tak hřejivé a přesto... Kousnu se do rtu a podívám se ke dveřím. Kdyby teď došla máma nevím jak by reagovala. Využije toho že mu nevěnuji pozornos a mé ruce se opět ocitnou svázané k sobě a tentokrát k čelu postele. "P-proč? Chci se tě také dotýkat. No tak Kane prosím."zakňučím. Jeho snad vzrušuje že mě může takhle trápit a přitom být neviděn. Zase se mi dostane jenom zavrcení hlavou. Pomalu mi jezdí rukama po bříšku a pak i hrudi a svléká mi triko, ovšem dostane ho jenom po svázané ruce. Ale on aby toho nebylo málo ho nechá tak že je přes můj obličej a já nic nevidím. Nespokojeně sebou zavrtím ale pak slabě zasténám když cítím jak mi olízl bradavky. Cítil jsem jak mě šimrají jeho vlasy, což znamenalo že musí mít masku dole ale já nedokázal sundat tu masku. Od bradavek mi přejel až k podbříšku a já cítil že mi sundává kalhoty co mám na spaní. Cítím jeho horký dech a už jen z toho se vzrušuji. Zalapám po dechu a slabě zasténám jeho jméno když cítím jak mi ho olízl. Jemně se prohnu v zády a přísahal bych že jsem slyšel tichý smích. Vzal si mě do úst a já byl snad v sedmém nebi. Kde se tohle tak dobře naučil? Kousnu do trika abych nedělal hluk a někdo si nevšiml že se tu něco děje. Jak venku na ulici nebo máma. Snažím se mu naznačit že chci víc, ale ne. On se mi věnuje do té doby dokud se s hlasitým zasténáním neudělám. Jenomže... to probudilo mámu a slyšel jsem kroky. 

V tu chvíli se stane hned několik věcí. Cítím jak mi natáhl kalhoty, spustil triko a uvolnil ruce. Měl zase zpátky masku a než mu ji stihnu sundat přeběhne k oknu a vyskočí ven. Zoufale se za ním dívám. "Kane..."zašeptám a rychle se přikryju a kouknu se na mámu která právě otevřela. "Cassi? Děje se něco? Slyšela jsem hluk."řekne a rozhlíží se. Jsem tu ovšem jen já. A pak taky ten odeznívající pocit orgasmu, ale o tom ona samozřejmě neví. A ještě můj zklamaný výraz. "ne... nic... asi to byl zase jenom sen."zašeptám a kouknu se na ní. Slabě se pousměji. "Jen jdi spát všechno je v pořádku. Neboj."vydechnu a zase si lehnu. Cítím jak mě pohladila ve vlasech a pak odešla. Schoulím se do klubíčka a zavřu oči. Proč? proč se tohle celé děje a já nevím jestli o tom můžu mluvit nebo ne...

Další ráno mám stejně chmurnou náladu jako v noci. Zvednu se jdu do koupelny a všechno jen tak nějak odbydu. Když dojdu na snídani jen tiše pozdravím a vezmu si jídlo. Najím se a pak jdu pomalým krokem do školy. Myslím přitom alespoň na to až uvidím Kaneho. Jenomže ani to se mi nesplní protože sotva přijdu zjistím že tu není. Vytáhnu mobil a zjistím že dnes nedojde že onemocněl. Asi včera prý něco chytil a moc se omlouvá. Povzdechnu si. Možná proto se včera už nevrátil po tom co máma odešla. Asi se necítil nejlépe. Zavrtím nad tím hlavou a posadím se nespokojeně do lavice a koukám z okna a snažím se ignrovat jak se kousek ode mě baví ti dva. Vlastně je škoda že jsem je neposlouchal protože kdybych to udělal zjistil bych že se baví o velice zajímavých věcech a koukají přitom na mě. Jenomže já myslel jen a jen na Kaneho. 

Celý den se nehorázně pomalu táhne. Uprostřed něho dojde ten novej kluk a nejistě se na mě dívá a vypadá to že je poněkud v rozpacích. Podívám se na něj a abych nebyl úpně chladný pousměji se na něj. Začne chvíli něco nesrozumitelně blekotat než se pořádně vyždímne a vypadne z něj že se mu líbím. Trochu mě to probere z té otupělosti a překvapeně se na něj podávám. Naprázdno otevřu pusu. "No... to... já..."odkašlu si a opravdu nevím co bych měl na tohle říct. "To mi lichotí, ale já miluji Kaneho. Jen jeho a nikoho jiného."řeknu. Vidím jak sebou trhl. "Opravdu? Ani nikoho jiného? Třeba někoho z minulosti?"zeptá se mě a upírá na mě pohled. Mám skoro pocit že jsem se už pod něčím pohledem takhle cítil. Přeběhn mi mrá po zádech. Ale možná je to jenom tím jak se jeho velké oči za brejlemi lesknou jako by se chtěl každou chvílí rozbrečet. Povzdechnu si. "Snažil se o mě jenom jeden kluk... a ten byl popravdě strašnej idiot. Takže ne ani v minulosti."řeknu odhodlaně. V tu chvíli ke mě přilítne Tris a okamžitě mi vrazí. "Neopovažuj se o mém bratrovi takhle mluvit!"zavrčel a už už se na mě chtěl vrhnout kdyby ho Rori nechytil a neuklidňoval ho. "Můj bratr tě miloval zmetku! To proto nechodí na tuhle školu! Až moc by ho bolelo jak si to děvka jak ty rozdává každou chvíli s někám jiným!"jde z něj celkem strach a já se raději držím stranou a šokovaně na něj zírám a absolutně nechápu o čem to mluví. "Co to sakra meleš?"zeptám se ho stejně naštvaně. Jen se ušklíbne a koukne se na mě jako by veděl něco co já nevím. "Copak k tobě do postele každou noc neleze..."začne ale Rori ho táhne pryč. Ztuhnu. "Hej!"křiknu za ním. "Kdo za mnou leze? Copak ty to víš? Je to Kane jenom nechce abych to věděl je stydlivej!"křiknu za ním a zvednu se ze země kam mě jeho rána smetla. "Ano... stydlivej to on je... ale Kane? Nebuď blázen copak myslíš že ten ubožák by na něco takového měl?"ušklíbne se pohrdavě ale pak zmizí za dveřmi.

Zůstanu za ním šokovaně zírat. Ne... to nemůže být pravda, on lže jenom mě chce vyprovokovat a nic víc. Určitě jen šel kolem když mi lezl do okna a chce mě vytočit tak abych Kaneho s maskou odmítl.  Ale to mu neprojde. Nikdy, nedovolím mu aby mě a mého milovaného Kitsune od sebe dostal. 

Zbytek školy po sobě jenom na štvaně házíme pohledy a vrčíme kdykoliv jsme moc blízko. S povzdechem jsem pak šel domů. Neměl jsem co bych Kanemu donesl ve škole jsme nic nedělali, co by potřeboval a krom toho mi psal ať za ním nechodím. Takže mi nezbývalo nic jiného než jít domů a do pokoje kde jsem se posadil na postel a zahleděl se z okna kde mi včera Kane zmizel z dohledu. "Ach Kane..."zašeptám. Hlavou mi ovšem pořád jako otravná ozvěna zní Trisova věta. Schoulím se do klubíčka a snažím se ji vyhnat ale je to jako snažit se zbavit otravného komára. Naprosto nemožné.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář