Zvrácené myšlenky

Stalo se to včera... včera večer. Nebyl to nějak extra zvláštní nebo záživný den. Ráno jsem vstal jako obvykle s velikými potížemi… "Cassi! Koukej vstávat přijdeš pozdě!"zaslechl jsem mámin pobouřený hlas. Ostatně jako každé ráno. Převalím se na bok a nespokojeně zabručím. Pak tedy, no asi po půl hodině úmorného přesvědčování sám sebe, vstanu a mžourám na okno kterým sem proudili slunečné paprsky. Kdy to sakra máma stihla roztáhnout? pomyslím si zmateně. Mávnu nad tím však nakonec rukou a zvednu se i z postele. Kouknu se na skříň a přejdu k ní. Vyhrabu školní uniformu a se zíváním do všech stran se obleču. Kravatu odhodím na postel. Neměl jsem ji rád. Dojdu do kuchyně a mávnutím pozdravím mamku. Pak sednu za stůl. Hned ovšem vstanu protože máma se na mě podívá poněkud nevraživě. Povzdechnu si. "No jo, no jo... vždyť já už jdu."hlesnu rozmrzele a vydám se do školy za jejího spokojeného a pobaveného výrazu. "Máš chodit včas."doprovázejí mě ještě její slova. Musím nakonec do školy běžet abych to stihl.

No nakonec to nějak stihnu a zapadnu do lavice ve třídě téměř bez dechu a hned na to vejde učitel. Po cestě se mi ještě Tris pokusím podkopnut nohy. Klasika... nenávidíme se snad od prvního dne na střední a to jsem na základní školu chodil s jeho bratrem a vycházeli jsme spolu velice dobře. Z nějakého důvodu však jeho bratr do školy s námi nechodí.

S učitelem vešel do třídy i nějaký další kluk. Neznal jsem ho. Všichni se tvářili zmateně a třídou se začalo šířit šeptání. "Tak třído klid!"zarazí to učitel. Usmál se na nás. "Takže... tohle je váš nový spolužák takže na něj buďte hodní. A někdo si ho vemte na starost a ukažte mu to tady."řekne a sedne si zatímco nováček přistoupí blíž. "Ahoj. Já jsem Rori..."a já ty jeho kecy už přestanu vnímat a raději pohlédnu na mého nejlepšího kamaráda. Už dlouho jsem ho miloval. Ale on si toho nikdy nevšiml. Frustrovaně si povzdechnu a kouknu se opět na toho nového. Chvíli jsem měl dojem že je mi na něm něco povědomého. Jenomže... nevěděl jsem co. Měl kratší černé vlasy, na očích brýle a pokud vidím správně barva jeho očí je nějaká tmavě modrá. No jednoduše vypadal jako nehoráznej šprt s brejličkama co nikdy neviděl hřeben a zrcadlo. Konečně se posadil a podíval se přímo na mě. Probodl mě skrze skla brýlí pohledem. Trhnu sebou a uhnu pohledem na stranu. Učitel se dá do výuky přes to, že už toho moc nestihneme. Jakmile zazvoní na konec hodiny prudce se zvednu než ke mě stihne dojít ten novej student, kterej ke mě opravdu mířil, a vyrazím za Kanem. "Pojď!"popadnu kamaráda za ruku a táhnu ho na chodbu kde si stoupnu k automatu na kafe a koupím si čokoládu. "Ten novej... kouká po mě."povzdechnu si a položím kelímek na parapet. Pověsím se mu na krk. "Kaneeee..."zakňučím a div ho nepolíbím jak jsou jeho rty blízko. Zrudnu a raději ho pustím zatímco on se směje. "Klídek Cassi... nevypadá jako ten typ co by se na tebe vrhnul."řekne pobaveně a podívá se na nováčka, kterej zrovna procházel kolem spolu s Trisem. Zamračil jsem se. Bylo divné že šprťák šel společně s největším rváčem na škole. Raději odvrátím pohled a spolu se svou čokoládou a Kanem se vrátíme do třídy.

Zbytek vyučování jsem se tomu novému vyhýbal. Nevím proč nezamlouval se mi. Jakmile zazvonilo a skončila naše poslední hodina zvedl jsem se, ale nestihl včas zmizet a už jsem cítil ruku toho nového na svým rameni. Odkašlal jsem si a otočil se. Podíval jsem se mu přímo do tváře a slabě se pousmál. Byl větší než já až mě to překvapilo. Jeho ústa se otvírala a zavírala, ale to jsem nějak neřešil. Ty oči… kde jsem je jenom viděl. Byli tak krásný a mě něčím povědomí a já si nemohl vzpomenout proč. „Eeee promiň? Co že jsi to říkal?“zeptám se ho, když je najednou nějaké podezřelé ticho, asi právě domluvil. Dost nevěřícně se na mě podívá. „Ty jsi mě…“začne. „Neposlouchal, jo.“doplním ho a o kousek od něj odstoupím. „Takže? Mohl by jsi mi to zopakovat?“povytáhnu obočí a netrpělivě čekám. Už jsem chtěl jít, byl jsem z něj nervózní a Kane stál u dveří ze třídy a čekal na mě. Prostě jsem už chtěl z ním, být po boku toho koho miluji, i když to bude navždy neopětovaná láska. Do toho na mě čuměl Tris a vypadalo to, že mě chce zabít pohledem. Jako obvykle. No ale já byl zvyklej, takže jsem to ignoroval. Přesto to nebylo nic příjemného. „Ptal jsem se tě…“začne znovu a nadechne se. Kouknu na Trise. Proč mě vlastně tak nenávidí, když toho šprťouna tak hltá pohledem? Já mu přece nic neudělal ne? Zase jsem se zamyslel. „Cože?“kouknu opět na nováčka. Rori to myslím byl. Mávnu nad tím rukou. „Víš ty co to je fuk. Tam máš Tristiánka on ti určitě pomůže já musím jít.“mávnu na ně na oba, Trisovi pošlu vzdušnou pusu a se smíchem, zatímco on naštvaně vrčí a prská, a když se po mě chce vrhnout zakopne o židli a ryje nosem v zemi a Rori nechápavě čumí, uteču za Kanem, chytnu ho za ruku a vytáhnu ho ven.

„Už jsem si myslel, že tu školu snad neopustím.“Vydechnu a táhnu ho za sebou skoro jako hadrovou panenku a on se jenom směje. Zloduch, to dělá vždycky. Směje se cizímu utrpení a hlavně mímu utrpení. No je to fér? No není. Místo toho aby mi pomohl se mi směje div se za břicho nepopadá. A já ho miluji? No to je ironie osudu fakt. Povzdechnu si a on zvážní. „Cassi? Děje se něco?“zeptá se mě. Ano… pozorný to on je. Ale jak mu mám říct, že bych s ním nejraději dělal věci, o kterých se mi zatím jenom snělo? Jak mu mám říct že ho miluji? Nechci ho ztratit… takže mu to nikdy neřeknu a raději se budu trápit. Zavrtím hlavou. „Nic, nic.“usměji se. „Jenom jsem se zamyslel, nedělej si starosti.“poplácám ho po zádech a oddělím se od něj u jeho domu. Stejně mě ještě chytne za ruku a přitáhne k sobě. „Opravdu jsi v pohodě?“zeptá se a já jsem tak blízko jeho tváře až mě to děsí. Polknu a přikývnu. „J-j-jsem.“vykoktám a zrudnu. A najednou… stane se něco co jsem rozhodně nečekal. Políbí mě. No fakt nekecám. Jeho rty, jeho sladké, dokonalé, horké rty se přitisknou na ty moje. Rozšíří se mi překvapením zornice. Chvíli nejsem schopný vůbec ničeho. Pak se od něj odtáhnu a rozběhnu se pryč. Nedokázal jsem tam v tu chvíli být. Slyšel jsem jeho volání ale já se nezastavoval. Nemohl jsem. Proč mě políbil? Proč to sakra udělal? A proč utíkám když ho miluji? Co je to sakra za logiku? Zdá se mi jako bych slyšel jak ke mně doléhají slova *Miluji tě* ale to přece nemohlo být možné. On mě nemohl milovat. To byl nesmysl.

Zastavil jsem se celý zadýchaný a z čela mi kapal pot. Rozhlédnu se kde to vlastně jsem. Poznávám to tu. Místo kde se koná festival Hanabi. Festival sledování Sakur. Posadím se pod jednu Sakuru. Zrovna kvetli, všude po trávě byli rozházené růžové lístky a nádherně to vonělo. Zavřel jsem oči a vdechoval vůni. Snažil jsem se uklidnit, zatímco srdce mi divoce a zběsile tlouklo. Pomalu jsem vydechl a opět oči otevřel. Slunce už nebylo viděl a kolem padala tma. Na nebi se objevil měsíc v úplňku a kolem začali zářit hvězdy. To mě dokonale uklidnilo. Usmál jsem se a pomalu se zvedl. Měl bych se vrátit domů, aby máma neměla strach kde jsem. Vadilo jí i to jak pozdě nám končila škola, na tož že dojdu až po západu slunce, za tmy. Otočím se k odchodu, ale… někdo tam stál. Vysoký, řekl bych muž, nebo možná jenom kluk, na sobě měl kimono a na obličeji masku. Masku Kitsune (liščí démon). Bylo to zvláštní. Zvlášť když festival byl asi teprve za víc jak týden. Po chvíli váhání se rozejdu a chci kolem něj prostě jenom projít, jenomže než se naději chytne mě za zápěstí a já dopadnu zády do měkké trávy až se lístky sakury zvednou do vzduchu. Vlasy se mi rozlítnou do stran a já se dívám z blízka na masku.

„K-kdo jsi?“vydechnu. „C-co chceš?“zeptám se a trhnu sebou. „Pusť!“řeknu rázně a pak se zarazím a ztuhnu. Ruka toho cizince mi vjela pod triko na holou kůži na bříšku. Trhaně jsem se nadechl a zachvěl se a okamžitě mu ruku oddělal. Cizinec se ale nedal odbýt. „Budu křičet!“řeknu. Vím že jsme příliš daleko od města, ale třeba někdo půjde kolem. Mé ruce se ocitli nad mou hlavou a neznámí je svázal páskem od kimona k sobě a přivázal ke kmeni sakury. „Pom…“chtěl jsem křičet o pomoc ale jeho ruka, kterou mi zakryl ústa mi v tom zabránila. Udivovalo mě, že je až překvapivě jemný a jeho ruce hřejivé. Ucítím ji znovu na svém bříšku a zachvěji se. Oči upírám na něj se směsicí strachu a překvapení. Polknu a po těle mi vyskočí husí kůže. Jeho prsty mi totiž zavadili o bradavky. Zdálo se že mě chce vzrušit. Nechápal jsem kdo by to mohl být. Napadal mě jenom Kane, když jsem mu utekl, a nebo nějakej úplnej cizinec. Odtáhnu hlavu na stranu. „K-Kane… jsi to ty?“vydechnu. Dotyčný ustane v činnosti a pohlédne na mě. Skoro cítím jak mě probodává očima skrytýma pod rouškou tmy a chráněny maskou. Pak zase pokračuje a já cítím jak mi stahuje kalhoty. „Nemusíš se skrývat Kane… já tě miluji.“řeknu tiše. „Rozvaž mě.“dodám. Opět se zarazí skoro se mi zdá že na okamžik ztuhne. „Co tě to tak překvapuje? Už dlouho tě miluji… jenom jsem se bál to říct.“hlesnu tiše a skloním hlavu. Jeho ruka a prsty se mi obemknou kolem mého přirození. Slabě vzdychnu. „Ty… ty se na mě zlobíš? To proto se neukážeš?“zeptám se. Dá si prst na ústa a tak raději zmlknu. Když to chce takhle tak dobrá, i když já jsem si to rozhodně představoval jinak. Zakloním hlavu a zavřu oči a na opak otevřu pusu a vzdychám. Tlak na dírce mi prozradí, že hodlá jít i do mě. Roztáhnu mu nohy a zasténám. Jeden prst do mě bez problému vklouzne. Byl chladný od něčeho mokrý. Zachvěl jsem se a potlačoval steny když jím ve mně hýbal. Pak přišel další prst. To už mi utekl hlasitý sten a on vrátil ruku opět na má ústa, ale přestal mi honit penis. Třetí prst a já cítil jak je uvnitř mě roztahuje. A pak najednou zmizela jak ruka z mé pusy tak prsty z mého zadečku. Otevřu oči a podívám se na něj. Ve svitu měsíce jsem viděl jak sundává kimono a já mohl vidět, poprvé v životě, jeho tělo. Svalnaté opálené… prostě krásné. Klekl si ke mně. Začal do mě pomalu vstupovat a zasouval vlastní úd do mého nitra, které bylo teď rozpálené touhou. Zasténal jsem a on se ke mně sklonil a políbil mě. Masku měl jenom jemně danou na bok, aby se svými rty dostal k těm mím. Jemně se mu chvěli stejně jako ty mé. Opětoval jsem mu polibek a jakmile přirazil zasténal jsem mu do úst. Prohnu se v zádech proti němu. V tu chvíli začal přirážet a pohyboval se ve mně. Dále mě líbal a já se nechával. Jeho tělo bylo ve stejné slastné křeči jako to mé. Opíral se jednou rukou vedle mé hlavy a druhou mě opět začal uspokojovat. Nevnímal jsem teď nic jiného jenom jeho a ten krásný pocit kterým mě naplňoval. Nevnímal jsem ani čas, takže přesně nevím jak dlouho to bylo, kdy jsem cítil jak jeho penis uvnitř mě zaškubal a naplnil mě horkým lepkavým spermatem. Já se udělal na vlastní i na jeho bříško. Začal jsem prudce oddechovat a vydýchával jsem orgasmus. Vzhlédl jsem k němu. „Kane… miluji t…“nedořeknu to. Na ústech se mi objeví kapesník a z něj šla cítit omamná vůně a já usnul.

"Cassi! Koukej vstávat přijdeš pozdě!"zaslechl jsem mámin pobouřený hlas. Ostatně jako každé ráno. Převalím se na bok a nespokojeně zabručím. Poté se však vymrštím prudce do sedu až se mi zamotá hlava a já se rozhlédnu. Byl jsem doma. U sebe v pokoji. Ve vlastní posteli. Čistý. „Byl to snad jenom sen?“vydechnu a zavřu na okamžik oči. Vybaví se mi maska Kitsune, svit měsíce a neskonale příjemný pocit. Zase oči otevřu a s tím, že se mi to opravdu asi jenom zdálo vykročím do dalšího dne.