Zvrácené myšlenky

Zrovna jsem seděl s mim přítelem v mém pokoji a probírali jsme jisté záležitosti. Ten klouček na mém klíně byl prostě strašně sladké a k sežrání miloval jsem ho. Prohrabuji se mu vlásky a v tom vtrhne dovnitř můj starší bratr. Buran jeden. Zastaví se pohledem na nás a ušklíbne se. "Ahoj hrdličky... Hele Adri jedeme do Itálie snad si nezapomněl? "porozhlédne se po mém pokoji kde je dost velkej bordel. "Počkat co? Já myslel že od toho odpadlo vždyť začíná škola. "zamračím se. Ne že by mi tolik záleželo na té škole ale vůbec jsem nechtěl nikam jezdit, i když to mělo být jenom na týden. Nechávat tu mého malého sladkého Ainieho samotného? To už se mi vůbec nelíbilo. "Však jedeme hned zítra. Ten jeden týden to ta škola bez tebe přežije. "mávne nad tím rukou a mrkne na mého kluka. "A ty to taky budeš muset vydržet Ainie. Ale ty to zvládneš že? A teď pomůžeš mému neschopnému bratříčkovi se sbalit, že ano? "řekne a Ainie mu to se smíchem odkýve ale i na něm vidím že není rád že budu někam odjíždět. Povzdechnu si a počkám až bratr odejde a zvednu se. 
"Omlouvám se Ainie. Opravdu jsem myslel že už nikam nepojedeme. "vydechnu tiše. Přejde ke mě a políbí mě a pohladí po tváři. "Ale no tak mě to přece nevadí. Je to jenom týden."pousměje se. "Slibuji že budu chodit pravidelně za Aidenem a zjišťovat ti věci do školy."zašeptá a obejme mě. Aiden byl můj nejlepší kamarád. Byli jsme skoro jako dvojčata jen každý z jiné rodiny. Narodili jsme se ve stejný den skoro i ve stejný čas. On byl asi o hodinu starší a pořád mi to s oblibou předhazoval. Naše mamky byli v jednom pokoji v nemocnici a nějak se zkamarádily a od té doby jsme já a Aiden byli prakticky pořád spolu. Ve školce na základce a teď i střední. "Tak dobře děkuji. "Usmeji se na něj a chvíli ho mám tisknu k sobě než se odhodlám ze bych se opravdu měl balit. Pustím k tomu nějakou hudbu. Pak už si sednu ke skříni a začnu Ainiemu podávat věci a on je skládá do sportovní tašky. Trvá mi to asi hodinu než v té změti oblečení najdu všechno co potřebuji. Oddechnu si když to konečně je a já tu tašku zapnu. V tu chvíli dojde máma. "Tak ukaž co sis nabalil. "koukne se na mě a já se zamračím. "Dobrý den."pozdraví Ainie. Máma se zářivě usměje. "Ahoj Ainie..."už už chtěla něco říct jestě navíc ale to už se ozvu já. "Mami je mi 18 zvládnu se nabalit sám. "zamračím se a založím si ruce na hrudi. "Nó dobře ale 18 ti je asi 2 měsíce to není tak dlouho. Hlavně si nezapomeň vzít spodní prádlo hygienu a batoh na cesty... "to už ji začnu tlačit z pokoje a zavřu za ni dveře. Pak si oddechnu. Kouknu se na Ainieho který se pobaveně culil. "Nech toho... To není vtipný. "povzdechnu si a vytáhnu batoh a nahází do něj brýle rukavice na kolo, udájně půjdeme lézt do hor tak abych si nerozedřel ruce. "Ale je...  Kdyby si viděl jak ses tvářil. "uculí se a líbne mě na tvář. Usměje se a posadí na postel. Povzdechnu si a nechám to tedy tak. Kouknu se na něj jak se mi rozvaluje na posteli. Měl jsem sto chutí po něm skočit ale neudělám to. Nachystané věci dám ke dveřím a dojdu k němu. Obejmu ho a pritisknu k sobě a lehnu si s ním. "Budeš tu přes noc? "zašeptám a nechci ho pustit. Bude mi moc chybět i když je to jenom týden. Nechápu jak se dokáže usmívat. "Samozřejmě že budu. A každej den mi zavoláš jak se máš. No nemusíš každý den ale alespoň mi napiš a kdyby se něco stalo tak mi to dáš hned vědět. "řekne mi a pohladí mě pak políbí. "měl by ses jít ještě vysprchovat a pak najíst a spát... Aby si byl vyspaný podle mě budete vstávat brzy. "dodá ještě a já na něj nespokojeně koukám a pak si povzdechnu. "ano mami... "zabručím a on se jenom zasměje. Odšourám se tedy do koupelny a svléknu se. Vlezu do sprchy a pustím na sebe vodu a zavřu oči. Můj otec pochází z Itálie. Máma nám to tam chce ukázat kde se potkali a podobně. Táta odmítl jet takže jedeme jenom já máma bratr a jeho holka. Povzdechnu si a začnu se umyvat. Proč může jet Kate, bratrova přítelkyně, ale já si Ainieho vzít nemůžu? Chvíli jsem měl chuť do něčeho praštit ale potom už vylezu a jdu za svým miláčkem do pokoje. Rozbaluje se mi přímo na posteli. Sotva vejdu začne se svlékat a kouká přitom na mě a já jen stojím a chtive na něj koukám. Tak moc bych ho chtěl ale... Proste nemůžu. Zoufale zaknucim a kouknu se mu do očí. Pak k němu přejdu a obejmu ho a natisknu na sebe a on se nechá. "Vím že nemůžeme... Ale chci se alespoň tulit. "zašeptá a já jen utrpne přikývnu. Svléknu mu ještě boxerky které nestihl a pak odhodim ručník a znovu se pritisknu k jeho nahemu krásnému a teplemu telu. "Miluji tě Ainie. "zašeptám. "Já vím... Já tebe taky. "slyším slova z jeho úst na které ho následně políbím a pak ho už jenom tisknu k sobě a hladím po zádech. Přehodím přes nás ještě peřinu a cítím jak mi v náručí pomalu pohybuje jak se jeho dech uklidňuje a on usíná. Usmívám se pri tom a naposledy ho políbím do vlasů a potom usnu i já. 
Dalšího rána mě probudí máma. Je neděle takže Ainieho nechám spát. Však táta ho potom pustí. Políbím ho a nechám mu tam lístek s rozloučením a popadnu svoje věci a jdu je dát do auta. Moc se nezdrzujeme protože cesta je dlouhá. Nasednu na sedadlo za řidičem a naposledy se ohlednu na dům který pomalu mizí jak brácha vyjede vzhůru do Itálie.