Jdi na obsah Jdi na menu

01-Odchod

14. 6. 2013

 Opustil mě. Řekl, že jsem ho už omrzel, a že si najde jiného. Proč něco takového řekl? Vždycky mi básnil o tom, jak strašně mě miluje, a že mi nedovolí odejít, tak proč teď odešel on. Kdo jsem? Moje jméno není důležité. Důležitější je, kdo je on. On kdo mě opustil. Jmenuje se Nao Hiraboshi a je to boss japonské mafie. Myslí si, že o tom nevím, ale já nejsem tak blbý abych si toho nevšiml. Potkal jsem ho náhodou, když mně pomohl před bandou rváčů. Totálně mě zmlátili a potom si se mnou chtěli užít. Nebýt jeho tak nevím co by se stalo. Vzal mě k sobě domů a tam ošetřil. Už si ani přesně nepamatuju, jak se to stalo, ale když jsem se probudil, byl nade mnou a… No doufám, že si to dokážete představit. Potom jsme spolu začali chodit. Jenomže teď je pryč. Po pěti letech našeho vášnivého vztahu odešel a nechal mě v jeho velkém bytě samotného. Nevím, co mám dělat. Nedokážu bez něj žít. Svalil jsem se do rohu prázdné ložnice a rozbrečel se. Bez něj jsem jak tělo bez duše. Je to, jako by on byl mou duší a teď odešel z mého těla a nechal mě tu jako prázdnou skořápku. Proč to udělal? Co jsem mu já udělal, že mě opustil? Z mého zamyšlení mě vytrhl až drnkot telefonu. Zvedl jsem se a došel k nočnímu stolku. Byl to jeho mobil a došla mu sms.

„Nezapomeň. Dnes v 6 hodin na opuštěném staveništi. Jestli nepřijdeš, jsi mrtvý.“

Odesílatel zprávy byl neznámí. Pamatuju si, že Nao něco takového říkal do telefonu svým mužům. Dobře odposlouchával jsem, ale nenáviděl jsem, když jsem nevěděl co se děje. Hodiny na jeho mobilu ukazovali, že je půl šesté. Rozhodl jsem se, že se na to staré a opuštěné staveniště půjdu podívat. Zavolal jsem si taxi a dojel až na místo setkání. Přijel jsem asi deset minut po šesté. Slyšel jsem mužské hlasy, které řvali „Už ho nech na pokoji. Šéfe. No tak dost!“ a podobné věci. Potichu jsem se připlížil k místu dění. Hrůzou jsem přituhnul k zemi. Nao byl na kolenou a nějací borci do něj bušili pěstmi. Ty mužské hlasy patřili jeho chlapům, kteří byly spoutáni a drženi dalšími muži. Chvilku jsem na to nevěřícně zíral. To nemohla být pravda. Nao nikdy neprohrál žádnou rvačku. ‚Přestaňte.‘ Bědoval jsem v duchu. Na tohle se nemůžu jen tak dívat. To prostě nejde. Vyběhl jsem a srazil nejbližšího muže k zemi. Všichni ostatní se na mě vrhli. Já byl však rychlejší a postupně všichni padly k zemi. Rozvázal jsem Naovi ruce a chystal se k odchodu. Nao mi chytl ruku a nechápavě se na mě podíval.

„Co to má znamenat?“

„Jestli si myslíš, že nevím, že jsi boss mafie tak se hluboce pleteš. A pokud jde o tohle tak jsem se prostě nemohl dívat na to, jak tě mlátí. Ber to třeba jako splacení dluhu za to jak jsi mě zachránil před pěti lety.“ Odsekl jsem a vytrhl mu ruku z jeho pevného sevření.

„To nechápu, když ses dokázal vypořádat s nimi, proč ses nedokázal vypořádat s těmi pobudy před pěti lety?“

„Řekněme, že jsem měl svoje problémy, ze kterých jsem se dostal díky tobě. Jenomže teď do nich zase postupně upadám.“ S těmihle slovy jsem odešel. Je mi jedno co se s ním stane. Už mu nejsem zavázaný. Je mi úplně jedno, jestli spáchá sebevraždu, vzdá se místa bosse nebo si najde někoho jiného. Já jsem volný.

 

Dobře není mi to jedno. Chci být s ním. Nechci, aby se mu něco stalo, a taky nechci, aby si našel někoho jiného. Nao je můj.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář