Zvrácené myšlenky

Michiru

Zase se začali dohadovat. Už toho mám dost. Nevím co Teru proti nim má, ale urážet je nebudu.

"Jen se prosím vás nezačněte hádat."zaseknu je.

"Hele Teru, nevím co proti nim máš ale v tomhle musím souhlasit s Oruem. Jsou fajn a rozhodně nejsou nebezpeční tak se prosím uklidni."řeknu přísně. Většinou takovýhle nejsem.

"Haru co myslíš ty?"otočí se na něho Teru. Haru byl vždycky takový neutrální, pokud šlo o hádky. Nikdy se do ničeho moc nemíchal, pokud se ho někdo přímo nezeptal nebo ho nezatáhl do dění. Povzdechne si.

"Teru opravdu jsou v pohodě. Zkus je nejdřív poznat a až pak je odsuzuj."řekne. Teru se zatváří jako bychom se ho právě pokusili zabít a naštvaně zrychlil chůzi. Narozdíl ode mě ho to za chvilku přejde.

"Dávám tomu tak cestu domů."řekne Oru.

"Jo maximálně do doby jak budeme objednávat nábytek."souhlasí s ním Haru. Musím se smát. Tohle děláme pokaždé.

"Ty si o nich myslíš co Himeru?"podívám se na něj.

"Podle mě má Haru pravdu, že jsme je ani nepoznali, ale zase berte v potaz, že oni k sobě pustili po dlouhé době jen vás tři, a že o vás má Teru jen strach."odpoví mi. Musím mu dát za pravdu stejně jako bratři.

"Ale i tak. Odsuzovat je za to že k sobě nikoho nepouští, a že se brání, když se jim někdo vtírá."řekl Haru. Celkem se divím. Jak vždycky bývá nestranný tak se do toho zapojil nějak moc.Pomalu dojdeme k domu kde už stepuje Teru.

"Kde jste tak dlouho?"

"Já říkal, že mu to vydrží k domu."řekne Oru. Teru se na něj zkoumavě podívá, ale nic na jeho poznámku neřekne. Himeru odemkne. Všichni vklouzneme dovnitř.

"Hime jak to tu máš s internetem?"zeptá se Teru, když se převlečeme a sedneme si v obýváku. Himeru ztuhne. Nenávidí, když mu tak někdo říká.

"Mám tu wifi ale za to oslovení ti neřeknu heslo."odsekne ani ne tak naštvaně jak škodolibě.

"Ale no tak Hime."dožaduje se Teru, aniž by si uvědomil, že právě to jak mu říká, mu vadí. S bratry se valíme smíchy po zemi. Když se konečně uklidníme a podíváme se na nechápavý výraz, který má bratr v obličeji opět se smíchem složíme. Dokonce i Himeru se potichu chichotá.

"Tak dost musíme objednat ten nábytek."zarazí nás po chvíli a tak se všichni posadíme k jeho notebooku. Pro Orua a Harua objednáme dvě velké postele, že bychom se tam vyspali všichni a vrhneme se na výběr psacích stolů. To nám trvá chvilku déle než si každý vybere jaký chce. Následují skříně. Sice každý jednu máme, ale neuškodí jich mít víc. Jako poslední objednáme dvě obrovské knihovny. Taky pro Orua a Harua. Ti by si mohli založit knihovnu, kolik knížek dohromady mají. No vlastně by šli založit dvě knihovny, nejsem si jistý jestli by se to do jedné vešlo.

"Hotovo. Kolik je?"oddechne si Teru.

"Za chvilku bude 8."oznámí mu Oru.

"To si děláš... To jsme to vážně objednávali dvě hodiny?"

"Jo dělám si... Je skoro 9 špatně jsem se kouknul."ujistí ho Oru. Potom se zvedne a zamíří do kuchyně. Za chvíli se od tama line vůně mexické kuchyně. Všichni tam hladově dojdeme.

"Pojďte mi někdo pomoct s tortilama."poprosí Oru, který vyvaluje těsto. Stoupnu si vedle něho.

"Po večeři se sejdeme u mě v pokoji. Je nejdál od Teruovího."špitnu, aby to slyšel jen Oru. Kývne hlavou. Dáme jídlo na stůl a pustíme se do něho. Haru se zvedne o něco dřív a jde z kuchyně, ještě se otočí a tak ukážu na sebe na Orua na něho a znovu na sebe. Haru kývne a odejde. Když s Oruem dojdeme do mého pokoje už tam je.

"Chápete, proč mezi sebe vzali zrovna nás? Vždyť nás vůbec neznají."nadhodím sotva zavřu dveře.

"No Katsu s Yuuem se po tobě dost mlsně dívali."řekne Haru.

"Toho jsem si všiml i bez tebe."odseknu. Ne že by se mi nelíbili, ale nevím jestli bych chtěl kluka a ještě k tomu dva.Teru je už dlouho zamilovaný do Himerua a on do něho taky, jen si nedokáží všimnout citů toho druhého. Budeme je muset pošťouchnout.

"Ty se moc nesměj Haru. Ten tmavovlasý s těmi rukavicemi tě málem spolknul pohledem."usadí ho Oru. Haru ztuhne.

"Ten někdo má jméno, které zní Blue. A ty máš co říkat. Fumio tě propaloval pohledem až se divím, že v sobě nemáš propálené dvě díry."ohradí se v klidu. Po chvíli se začneme smát.

"Když už se bavíme o tom, komu se na koho zbíhají sliny měli bychom popostrčit Terua a Himerua."řeknu. Oba kývnou.

"Ale jak? Teru je tvrdohlavý, že radši i skála uhne a Himeru je nesmělý."povzdechne si Oru. 

"Tu tvrdohlavost máme v rodině. Kdybychom se před tu skálu postavili všichni čtyři tak uteče hodně daleko."poznamená Haru. Po tom co se uklidníme, začneme vymýšlet nejrůznější hovadiny jak je k sobě dostat. Třeba zavřít je do jednoho pokoje a vyhrožovat jim že je nepustíme dokud neřeknou tomu druhému, co k němu cítí ale to by se nepřiznali i když... A plno dalších, u kterých jsme pukali smíchem při té představě. Haru se k nám opět moc nezapojil a jen čas od času zavrtěl hlavou, že je to až moc padlý na hlavu.

"Haru taky něco vymysli."nabádám ho.

"Podle mě bysme do toho moc zasahovat neměli, ať si to vyřídí sami. Od nás stačí jen malinkatá výpomoc."řekne.

"A tou výpomocí myslíš co?"

"Malé nehody. Strčit Himerua ze schodů na Terua, říct jednomu když se nás zeptají, jestli je volná sprcha, že je i když tam jeden z nich bude, nechat je oba zaspat nebo o samotě a podobně."vysvětlí. To je dobrý nápad. Hlavně s tou sprchou. Už nějak automaticky oznámíme, že jdeme do sprchy, aby se o nás vědělo, a když tam někdo je tak ho zarazíme.

"Proč ne."souhlasím. Oru odpovědět nestihne, protože dovnitř přiletí Teru.

"Kluci je půl paté za hodinu a půl vstáváme do školy." Zděsíme se. Vůbec jsme nehlídali čas. Haru se zvedne k odchodu.

"Souhlasím s Haruovím nápadem."řekne Oru, než Haru odejde. Zřetelně ještě slyšíme, jak se Teru snaží zjistit, o čem jsme mluvili.

Haru

"Haru o čem to Oru mluvil? Jakej nápad?"snaží se ze mě dostat Teru. Zalezu mu do postele.

"Ale Oru s Michirurem se dohadovali jestli naučit veverky salsu nebo valčík tak jsem jim navrhl tango."odpovím klidně. Teru na mě chvilku civí jestli to myslím vážně a nakonec dojde k závěru že ne.

"Jseš zlej."nafoukne se.

"Já vím."vypláznu na něho jazyk. Protočí oči a lehne si za mnou. Ještě zaslechnu přání dobré noci než usnu. Ráno se samozřejmostí záspíme. Snídani odbydeme a valíme do školy. Teru a Himeru měli na sedmou. Ještě mě budili že nesmím zaspat a co se nestalo. Vletím do třídy. Samozřejmě že bez klepání a po učiteli.

"Jak to že jdete až po zvonění?"zeptá se mě kousavě.

"Je rychlejší. Uteklo mi a nepočkalo na mě."oznámím mu s vážnou tváří.

"Můžete mi vysvětlit jakto že používáte stejnou výmluvu jako nový žák z nižšího ročníku? Jste jak bratři."vyjede na mě. Mám co dělat abych se nesmál zatímco Yuu vyprskne smíchy kterej až doteď dusil.

"Toho jste si ještě nevšiml? Nejen že je divné že by přestoupili čtyři žáci současně ale je skoro nemožné aby měli stejné příjmení, podobné rysy a ještě bydleli spolu." Třída které to došlo se přidá k Yuuovi kterej se ještě nezvládl uklidnit. Učitel mě nasupeně pošle sednout.

"Pěkný."řekne s uznáním Yuu když se svezu na židly vedle něho. Šibalsky se usměji. Máme chemii nejotravnější předmět jakej existuje.

"Pane Kaimei mohl byste nám místo toho nic nedělání prozradit vzorec oxidu draselného?"vyvolá mě od tabule učitel.

"Nemohl."sklamu ho.

"A to proč?"zavrčí.

"Protože ho neznám."

"Tak skuste zapojit mozek."zvýší hlas.

"To taky nepůjde. Včera si vzal dovolenou."znovu ho sklamu zatímco se Yuu válí po lavici.

"Víte co? Kupte si plastelýnu a prdel si dělejte z ní a ne ze mě!"vypění učitel.

"Ale mě bohatě stačí ta co mám."oznámím mu a vedle mě se ozve rána jak Yuu sletí na zem. Než stačí učitel cokoliv říct začne zvonit. Usměji se na něho jako andělíček a pozbírám si věci. Jak se zbytek třídy vyhrne ven ze třídy uvidím před ní bratry s klukama z jejich tříd. Chybí Blue Fumio a Kisu.

"Kde je Yuu?"zeptá se Katsu když k nám zamíří. Ukážu pod lavici kde se Yuu snaží uklidnit. Teda moc mu to nejde. Kluci se na mě tázavě podívají. Jen pokrčím rameny a podívám se na vzteklého učitele ktetej se nepohl z místa. Učitel po mě hodí vzteklým pohledem podívá se na hodiny blesku rychle se zbalí a vylítne ze třídy.

"Kde máte zbytek?"podívám se na Naa.

"Tuhle hodinu měli ředitelku. Jak ju znám ignoruje všechno okolo a přeruší ji až učitel kterýho budou mít další hodinu."vysvětlí mi. Začnu se smát. Chudák Teru jak ho znám tak šílí, že nás nemůže zkontrolovat. Ve dveřích se najednou oběví Blue Fumio a Kisu.

"Uprchlíci?"zasměje se Katsu.

"Jak jinak. Měli jste vidět reakci jejich bratra když jsme mu oznámili kam jdeme."ušklíbne se Kisu. Zasténáme. Víme co bude následovat až se s Teruem uvidíme.

"Teru nám dá zase výklad že se s váma nemáme bavit."vysvětlí Oru.

"Zas tak strašný to nebude nebo jo?"zeptá se Shizu.

"To si pište že bude. Včera jsme se s Teruem pohádali. Teda hlavně Oru se do něj pustil a Michiru byl na pokraji toho aby se s nimi přestal bavit což vy pro mě znamenalo dělání otravného prostředníka."odfrknu si.

"No a tak co. Zasloužil si to. Nemá pomlouvat někoho koho nezná."zabrble Oru.

"Že si stěžuješ zrovna ty Haru. Většinou jseš u hádek a jiných plánech nestraný a včera jsi byl teda dost výřečný když si kluky bránil."baví se Michiru. Má pravdu.

"Co je to za kůži? Nikdy jsem nic takového neviděl."rychle změním téma na Blueovi rukavice.

"Z dračí kůže."řekne. Překvapeně zamrkám.

"To víš Blue má blbej zvyk všechno čeho se dotkne holou rukou měnit ve stříbro a drak je jediný zvíře na který to nepůsobí."vysvětlí mi Fumio. Potom se otočí na Orua kterej na něho už dobrou chvíli zírá jako by spadl s Pluta na znak. Oru zrudne jako přezrálá višeň. Celkem se divím nikdy na nikoho takhle nereagoval.

"Jak to myslíš že všechno mění ve stříbro?"zeptá se Michiru. Blue místo toho sundá rukavici a šáhne na můj ošoupaný prstýnek za pár yenů. 'Když mě se prostě líbil.' Prstýnek okamžitě nabere krásnou stříbrnou barvu a nádherně se tam vyrýsuje nápis KISEKI.

"Páni."vydechneme s bratry překvapeně.

"Teď už se ti neošoupe."usměje se Blue. Všichni se na nápis dost zvláštně dívali. Něco mezi překvapením a úlevou. Najednou začne zvonit. Kluci odejdou. Teda kromě Yuua.  Začne další nudná hodina.

"Pane Kaimei mohl byste mi říct nad čím přemýšlíte? Předpokládám že rozhodně ne o dějepise."oboří se na mě učitelka.

"Jestli by šla Venuše spárovat s Neptunem."plácnu.

"To je sice pěkné ale mohl byste nám říct něco z dějepisu třeba tady u tabule?"zeptá se učitelka celkem pobaveně zatímco se třída směje.

"Nemohl." Nakonec se zkoušení stejně nevyhnu a dostanu za jedna.

"Příště nepřemýšlejte o astronomii ale o dějepisu."poradí mi. Chce začít vyučovat, ale dovnitř vtrhne Nao.

"Pane Mitsuru můžete mi vysvětlit co se zase děje?"zavrčí učitelka.

"Pořád se něco děje jinak by nebyli dějiny."poučí ji. Celá třída se začne smát včetně mě a Yuua. Když si ale Yuu všimne výrazu v Naově obličeji zvážní něco naškrábe na kus papíru kterej hodí po mě a vyběhne ven.

'Neřeš to že učitelka neřeší že jsem odešel. Právě teď si všichni myslí že tu nejsme už od rána (teda kromě tebe Orua a Michirua) Máme práci dneska nebo zítra vám to vysvětlíme.'dočetl jsem. Podíval jsem se z okna a vidě 7 běžících postav. Učitelka to opravdu neřešila. Všimnu si že si tu Yuu milostivě nechal věci. Během přestávky na oběd je hodím do skříňky. Oru a Michiru se tváří stejně nechápavě zatímco Teru září štěstím že tu nejsou.

"Já mám divnej pocit."špitne Michiru. Kývneme taky se nám něco nezdá. Zvedneme se a bez jediného slova vystartujeme ze školy. 

Doběhneme k našemu domu a uvidíme kluky jak se pěstně dohadují s nějakou obludou podobnou netopýrovi.

"Co tu kruci děláte? Okamžitě dovnitř!"zavrčí na nás Kisu. Poslechneme ho a vrhneme se do domu. Zalezeme do kuchyně a čekáme co se bude dít. Chvíli je ticho pak se ozve rána a v kuchyni se oběví divná malá mrška podobná sotva narozenému kotěti ale s ohavnýma blanitýma křídlama a 4-ma řadama ostrých zoubků. Michiru vykřikne a prosklená police za námi se roztříští rozletí proti tomu čemusi a zabodá se přímo do jeho těla že vypadá jako skleněný jehelníček. Kluci se na to dívají chvilku překvapeně jako by tušili že se něco stane jen nevěděli přesně co zato my sme na to civěli jak vyvoraný myši po dešti.

"Michiru skus si představit že je z toho skla opět celek."promluví na něho Katsu a stoupne si za něho. Kupodivu ho to uklidní a zavře oči. Sklo začne nabírat svůj původní tvar jen je od krve. Tohle nás vyděsí ještě víc.

"Tak jo. Co se to tu děje?"zeptá se vyděšeně Michiru.

"Posaďte se."navrhne nám Fumio a stoupne se za Orua kterej je hned klidnější. Za mě se postaví Blue a položí mi ruku na rameno. Posadíme se.

"Předpokládám že vám Himeru řekl co se v této vesnici děje. Pokud jde o Kiseki tak to jsme my ale jak vidíte je nás pouze 7."začne Blue.

"A z vás mají být zbývající tři strážci."dopoví Fumio.

"Z nás? Proč znás? Donedávna jsme ani netušili že něco takového jako okřídlené kočky s netopýrama skříženýma s hadem vůbec existuje. Jak bysme my mohly být ti poslední tři?"vydoluji ze sebe.

"Jak chceš vysvětlit to co Michi udělal?"otočí se ke mě Yuu. Nedokážu to vysvětlit asi jako to proč Blue všechno mění ve stříbro.

"Ten strom..."začne Oru.

"Jak říkal Himeru. Zasadili ho první Kiseki. Pro normální lidi vypadá jako obyčejná sakura."dořekne za něj Fumio.

"To jste mysleli těma důkazama?"zeptám se a v ruce stisknu prstýnek.

"Ano. Jako první důkaz bylo to že jakmile jste se ocitly v tomhle městě oběvili se také tři bestie které se oběvují jen v případě když příjde nový Kiseki bez schopnosti. Má za úkol ho zabít než svoji moc najde. Naštěstí jsme byli blízko. Jelikož Michiru už svou moc má půjdou po vás. Musíte nám být nablízku i přes to že váš bratr bude proti. Druhý důkaz byla ta sakura. Potom jsme si byli jistí že Michiru a Oru jsou novými Kiseki ale u tebe jsme nevěděli přesně. Jsi hrozně nepřístupný. Dumali jsme jestli si to ty nebo někdo jiný. Stává se že někdy i normální člověk zahlédne sakuru zázraků. V tom že jsi poslední Kiseki nás utvrdil ten prstýnek. A kdyby jsme pořád ještě váhali tak to že jste teďkom přiběhli by nás přesvědčilo uvěřit."vysvětlí Blue až mi z toho jde hlava kolem kolik toho je.

"Vlastně vám musíme poděkovat. Tím že jste přiběhly jste ho vyvedly z míry a my měli výhodu. Ta bestijka co Michi zabil to jsou jejich společníci. Vždycky jsou spolu. Ten netopý vlastně je to hadí netopýr tak tomu se říká Batto té kočce Nekuro."usměje se Kisu.

"A nestačilo by to už?"zasténá Oru.