Zvrácené myšlenky

 Nick

Když to řekl ztuhl jsem na místě. "Počkej!"křiknu a doběhnu ho. "Jak postřelili? Kde je?"zeptám se ho naléhavě. Beze slova mě dovede do jednoho pokoje kde leží Kain. Přejdu k jeho posteli a Ryan odejde. Kain tiše vzlykne a podívá se na mě. Nejspíš ho mrzí chování jeho bratra.

"Kaine co tě to proboha napadlo? Nechat se postřelit."řeknu a chytnu jeho ruku a pevně stisknu. "Já se nenechal postřelit schválně."ohradí se uraženě. "Strhla se tam přestřelka a já to schytal."pokrčí rameny. Zavrtím nad tím hlavou a podívám se na něj se slzami. "Promiň... promiň za to jak jsem se choval."řeknu a skloním pohled. Slzy začnou dopadat na polštář. Ucítím jemný dotek na tváři. "Nic si z toho nedělej Nicku. Taky bych asi vyjel."řekne a usmívá se. Pousměji se a začnu si stírat slzy. Zůstanu tam sním až do večera a potom jdu k sobě. Všechny věci tam už mám. Uspořádám si je a padnu do postele a usnu.

Ryan

Teprve večer kdy jsem si jistej, že spí Nick i Kain se potichu vypařím ke Kainovi do pokoje. Sednu si k němu a smutně se na něj koukám. Byl to můj malý bráška a já se musel chovat jako boss mafie. Zůstanu s ním celou noc. Nespím a přes den pracuji a v noci jsem zase u něj. Takhle to jde asi týden než zjistím že má horečku. Zakleji a zavolám Nicka.

"Pohlídej ho."řeknu prosebně a zvolám doktora, ten ho prohlídne a řekne že musíme počkat. Tak čekáme. Jenomže po asi dvou dnech se to přehoupne v zápal plic a jede se do nemocnice. Tam ho musím nechat a i s Nickem kterej jel se mnou se vrátím do sídla. Nemám nervy na to abych dělal práci. Mám o Kaina hroznej strach a tak jenom věčně procházím po místnosti sem a tam. Nick je zase věčně zavřenej ve svém pokoji. Ani jeden si toho druhého nevšímáme. Po týdnu už vypadám jako zombie. Ale oznámí nám že si ho můžeme vzít domů. Hned pro něj zajedu a poprvé za dlouhou dobu ho obejmu a odvezu domů.

Nick

Když je zase v sídle hned jdu za ním a šťastně ho obejmu. Musí ještě odpočívat, ale aspoň je zpátky. Opravdu jsem se o něj bál. Ryan si mě celou dobu nevšímal. Asi nebude takovej jak jsem si myslel, ale stejně... bojím se ho.

"Nicku dáváš vůbec pozor?"cvrnkne mě do čela Kain. Zrovna mi vysvětloval debilní chemii. Podívám se na něj a nevinně se usměji. "Takže to celý od znova, skvělý."povzdechne si a začne mi to vysvětlovat. Po chvíli se však zarazí. "Proč s tím vůbec nejdeš za Ryanem? Já to umím od něj, takže předpokládám, že by byl schopnej vysvětlit ti to daleko líp než já."řekne a kouká na mě. Povzdechnu si a usadím se na jeho posteli. "Mám z něj strach..."přiznám tiše a koukám stranou. Kain se chápavě usměje a lehne si pořádně pod peřinu, ještě musí odpočívat. "Něco ti o něm řeknu... nebyl takový vždy. Do jeho patnácti let to byl ten nejlepší bratr jakého jsem si mohl přát."usměje se a já ho se zálibou poslouchám. "Jenomže v 15 se z něj stal šéf mafie. Toho dne se naprosto změnil. Ještě k tomu náš otec... no řekněme, že je to tak trošku hajzl se sklony k násilí. Brácha mě před ním chránil a to se na něm taky poznamenalo. Nevím co s ním dělal, ale mě se nikdy nedotkl a to jenom díky bráchovi."řekne tiše a smutně. Polknu a zamyslím se. Nakonec se zvednu. "Jdu za ním."řeknu hned a zmizím z jeho pokoje. Jenom vidím jeho spokojený úsměv. Chodbou se v tu chvíli linou výkřiky bolesti a když procházím kolem nějakých dveří vyleze z nich Ryan celý od krve. Podívá se na mě a jde někam směrem ke své ložnici. Jdu za ním. Musím se ho zeptat na pár věcí, i když mě teď pěkně vyděsil. Zaleze do sprchy tak si sednu na jeho postel a čekám až vyleze.

"Proč jsi tak chladný?"zeptám se ho okamžitě když vyleze v čistém oblečení. Podívá se na mě, ale nic neříká. "No tak. Řekni mi proč jsi tak hnusný k okolí?"zeptám se ho znovu. "Proč se ptáš?"povytáhne obočí a jde zase někam pryč. Vytrvale ho následuji až do jeho kanceláře, kde se začne věnovat hromadě papírů. "Zajímá mě to. Kain říkal, že jsi takový nebyl. Tak proč?"zeptám se a zamračím. Nepřestanu ho otravovat. "Chceš vědět proč?"zeptá se mě zamračeně a rozepne košili. "Třeba kvůli tomuhle."ukáže na vypálenou značku, ale daleko víc do hloubky než byla ta moje. Ta jeho nezbělela, ale stále byla skoro rudá. "Nebo kvůli tomuhle."pokračuje a sundá si košili a otočí se ke mě zády přes která se mu táhnou dlouhé a hluboké jizvy. "Otec moc rád násilí a bič."odfrkne si a zase se obleče a posadí. "To ale nedává smysl. Proč by ses měl chovat takhle jenom kvůli tomuhle?"nechápu. "Nicku neprovokuj a vypadni než ti něco udělám."řekne unaveně. "Ne! Chci to vědět. Proč by ses kvůli tomuhle měl měnit?"dál se vyptávám a otravuji. "Nicholasi neser a vypadni!"vykřikne. Zavrtím hlavou. "Ne!"řeknu rázně. "Víš jak to bolí? Když tě někdo bičuje? Nevíš. Jak bolí, když ti značku vypálí hluboko do masa?"zavrčí na mě. "A teď vypadni."řekne, ale já dál stojím. To ho už asi nasere zvedne se chytne mě za ruku a táhne pryč. V nějaké místnosti mě připne za okovy na zdi. "Ty to máš ještě dobré. Já když sem tu byl vysel jsem na těch okovech ve vzduchu. Ty stojíš."odfrkne si a já se podívám na jeho zápěstí. Kolem dokola má také jizvy. Vezme si bič a já ztuhnu. "Ne... ne nedělej to. Jen jsem se ptal."řeknu zoufale, ale on přejde za mě a švihne. Sice to nebylo moc silně, ale  stejně jsem vykřiknul bolestí. Bylo to jako by mi to rvalo kůži. "Bolí to co?"ušklíbne se a švihne znovu. Znovu vyjeknu a z očí se mi spustí slzy. "Prosím dost."vzlyknu. "Otec mi vyhrožuje, že ublíží Kainovi. To je hlavní důvod mého chování."řekne chladně a švihne po třetí. "Už se mě na to nikdy neptej!"řekne rázně a pustí mě. Sesunu se k zemi a začnu se sápat za ním protože odchází. "Počkej. Nenechávej mě tu, prosím."hlesnu roztřeseně. Nakonec se ocitnu v jeho náruči a on mě odnese do ložnice a tam mi dá studené obklady. "Nerad trestám pokud to není nutný. Tak mě k tomu nenuť."řekne a já jsem, když mi to zase něčím namaže a pak mě tam nechá. Během chvíle je bolest pryč. Když jsem schopnej chodit vrátím se do svého pokoje. Po cestě ještě potkám Kain, kterej se na mě s povzdechem dívá.

Ryan

Vztekle bouchnu do stolu v pracovně. Začínám se víc a víc chovat jako otec a to se mi popravdě ani trochu nelíbí. To přesně on chce, abych se choval jako on, ale já to nesmím dopustit. Zklidním se a začnu pracovat. Mám toho hodně a pořád nestíhám. Nakonec se na to, ale vyseru a jdu spát. Mám na zítřek plány. A začnu je realizovat jen co se probudím. Hodím na sebe oblečení a jdu vzbudit Kaina. Už by měl být v pořádku.

"Kaine... vstávej vezmu tebe a Nicka ven."řeknu a on je hned na nohách a lítá po pokoji a hledá oblečení. Po cestě mě obejme a letí vzbudit Nicka. Já jdu k autu a čekám na ně na příjezdovce. Jen co jsou oba v autě vyrazíme. "A kam nás zavezeš?"zeptá se natěšeně Nick. Mlčky vyjedu a zavezu je na pouť. Dám Kainovi peníze. Nick ho hned chytne za ruku a odtáhne pryč a mě si ani jeden ani nevšimne. Chtěl jsem jít s nimi... aspoň jít, ale jak je vidno naprosto o mě nestojí. Sednu si do auta a zamknu se v něm a jenom posmutněle koukám před sebe. Když se k večeru vrátí naprosto vysmátí odemknu jim auto. Hned mi šťastně vykládají kde byli a jak si to užili a smějí se. Já s pohou odpovědí 'Hmm' na vše odjedu domů. Vystoupím a jdu rovnou do kanclu a namluvím s nimi. Tam si sednu a chvíli jen koukám před sebe. Prostě mě mrzelo, že mě tak ignorovali. Já je vzal ven a naprosto se na mě vysrali. S klepáním vejde Nick. Ani se na něj nepodívám.

"Ryane... ty... ty seš na nás naštvanej? Nebo proč se s námi nebavíš?"zeptá se tiše a opře se mi o stůl. Podívám se na něj. "Ne nejsem. Proč bych byl?"zeptám se s povytaženám obočím. "No... protože si neřekl ani slovo a vypadáš načučeně."řekne snad ještě tišeji než předtím. "Víš... já vás vzal ven a vy jste o mě ani pohledem nezavadili. Tak proč bych teď já měl mluvit s vámi?"zeptám se ho naštvaně a jdu pryč. Popadnu venku motorku a vyjedu do ulic a nechám tam Nicka nechápavě stát. Jedu nemám helmu a v noci prd vidím a ještě se mi do očí hrnou slzy, i když je nechápu. Jaký div že potom nevyberu zatáčku a smykem letím k zemi. Motorka letěla dolů z kopce a já se chvíli kutálel a pak zůstal bezvládně ležet.