Jdi na obsah Jdi na menu

V rukou zločince

22. 11. 2013

 "Kso kde to je?"rozčiluji se. Právě jsem vešel do knihkupectví a dozvěděl se že ho mají celý přeskládaný. To mi tak ještě chybělo. Už jsem měl být deset minut doma ale volal jsem babičce že přijdu později až tak kolem deváté. Sice mi chvilku trvalo než jsem ji přesvědčil ale nakonec úspěch a pak vlezu do svého nejoblíbenějšího obchodu a zjistím že ho tak přeházeli že celou tu hodinu co jsem si vyškemral strávím tak maximálně prolízáním regálů z knížkama. Zhluboka se nadechnu a ponořím se do bludiště uliček. Po třičtvrtě hodiny konečně najdu to co jsem hledal. Možná bych se někoho i zeptal kdybych ovšem někoho vhodného potkal. Skloním se až k poslednímu regálu a začnu ho přejíždět očima. Nakonec si k němu kleknu a posadím se na paty. Jakou má tohle logiku, když tam mají díli jedna tři pět nebo naopak dva čtyři šest? Po neúspěšném lovu se zvednu a vydám se na cestu zpět při které zvládnu dvakrát zabloudit. Když se konečně vymotám ze změti uliček zamířím ke skříňkám v nákupním centru kam jsem si dal většinu svých věcí. Už po cestě vidím plno policistů. Trošku nejistě pokračuji v chůzi než na mě někdo křikne.

"Jdi odsud!" Jenomže ve stejnou chvíli mě někdo jiný chytne pod krkem a k hlavě přiloží chladnou hlaveň pistole.
"Teď už je trošku pozdě."zamumlám vyděšeně.
"Ustupte a všichni odložte zbraně jinak toho kluka zabiju."zavrčel muž co mě držel. Ruka kterou držel zbraň se mu třásla.
"Nechte mě v klidu odejít."vykřikl jakmile všichni udělali to co žádal.
"Pusť toho chlapce a necháme tě odejít."promluví mě známý hlas. Podívám se do leva odkud hlas vyšel. Stál tam můj strýc.
"Shine co tu děláš? Nemáš být už skoro hodinu doma?"zamračí se.
"Buďte ticho."zavrčí ten nade mnou.
"Jen se uklidni."obrátí strejda pozornost na něho.
"Nechte mě v klidu odejít a venku připravte auto!"vyštěkl. Ruku mi přitisk víc ke krku až se rozkašlu. Trošku povolí.
"Shine dobrý?"vyděsí se strejda. Pro jistotu jen kývnu. Jeden z policistů pohne rukou směrem k bundě.
"Co děláš?"vykřikne a zbraní na chvíli zamíří na něho.
"Chci zavolat kvůli tomu autu."uklidňuje ho, ale v pohybu nepokračuje dokud nedostane svolení.
"Za deset minut je tady."oznámí. Dáme se do pohybu. Vejdeme do hlavní části centra a zamíříme směr východ.
"Teď jděte všichni ke krajům a nejlépe zalezte do nějakého obchodu."křikne nějaký policajt.
Lidé vyděšeně prchly. Procházeli jsme kolem přeplněných obchodů, protože všichni odmítaly stát venku. Cesta ke vchodu nám trvala celkem dlouho. Když jsme vyšli ven, lidé byly policisty udržováni v bezpečné vzdálenosti a na silnici kde nikdo nejel stálo auto. Pomalu a ostražitě se rozešel k němu a mě stále vláčel za sebou.
"Pusť Shina!"zavrčí na něj strejda.
"Neřekl jsem že ho pustím."odsekl a hodil mě do auta. Nepokusil jsem se utéct. Nejsem blbej. Nasedne z druhé strany za volant a vyjedeme. Předpokládám že to auto bude sledovaný.
"Dej mi ruku."zavelel. Podal jsem mu svou pravačku která byla blíž. Nasadil mi na ni pouta a druhou půlku připnul ke své levé ruce. Ještě zkontroluje jestli drží a zase se věnuje cestě.
"Co jste provedl?"zeptám se ho. Zkoumavě se na mě podívá.
"Nic."odpoví. Nevím proč ale věřím mu. Nevypadá jako zločinec a má až moc upřímné oči.
"Jak se jmenujete?" Proč se s ním ksakru vybavuju. Nechápu sám sebe.
"Nemáš strach?"neodpoví mi.
"Nevím proč, ale nemám. Nejspíš ty oči. Jsou plné smutku, trápení a upřímnosti. Nesálá z nich ten chlad jako u jiných zločinců."řeknu. Dlouho nic neříká.
"Shinzo."
"Co?"podívám se na něho zaskočeně.
"Jmenuji se Shinzo Ishi."zopakuje.
"Já jsem Shino. Shino Tetsu."představím se mu. Na tváři se mu na chvíli objeví nádherný úsměv než opět zmizí za maskou nepřístupnosti.
"Tak proč vás chcou zavřít?" Povzdechne si.
"Neprávem mě obvinili z vraždy, která se stala před osmi lety. Ten chlap kterého za to zavřeli před rokem žádal o obnovení případu. A pak už to bylo jenom peníze tomuhle aby mlčel a tamtomu aby prozměnu mluvil. Všechno svědčilo proti mě."
"Jo peníze dokážou divy."skloním hlavu. Pak už ani jeden z nás nic neřekl. Mě začala příšerně bolet ruka protože visela jen tak ve vzduchu a zařezávala se mi do želízek. Taky jsem byl dost unavený takže mi padala hlava.
"Někde zastavíme."prohlásí. Jen zakroutím hlavou.
"Našli by vás. Nejlepší by bylo sehnat jiné auto. Tohle bude nejspíš sledované."zamítnu jeho návrh. Rozhodl jsem se že mu chci pomoc. Jsem si jistý že je nevinný.
"Proč myslíš?"zeptá se. Z jeho hlasu jde slyšet že souhlasí a z jeho pohledu čiší zvědavost.
"Chodím na vysokou na právníka. Jsem obeznámen s prací policie."
"Připadáš mi dost mladý na to, že chodíš na vysokou."přejede mě pohledem. Uchychtnu se.
"Jo nejsem ani plnoletý. Celou základku jsem se nehorázně nudil, a teď jsem na vysoké, ale abych měl i střední tak tam chodím jenom kvůli docházce, maturitu už mám hotovou. Je mi šestnáct."vysvětlím mu důvod proč to tak je. Kývne a usměje se.
"Dost mi připomínáš jednu moji bývalou kamarádku. Taky byla takový génius. Ale nebyla jenom geniální, byla i dost praštěná. V patnácti otěhotněla. Otec toho dítěte byl nehorázný sadista. Varoval jsem ji před ním, ale neposlouchala mě. Říkala, že její dítě potřebuje otce. Hrozně jsem ji miloval, i když jsem byl o čtyři roky mladší. Jenomže před osmi lety v den osmých narozenin jejího syna ji ten parchant zabil. Kluk šel k babičce a on do vězení. Jenomže před rokem... No to už jsem vlastně říkal. Obviňují mě z vraždy ženy, kterou jsem nadevše miloval." Čím dýl vykládal tím víc jsem koprněl.
"Moje máma otěhotněla v patnácti a byla zabita mím otcem."špitnu.
"Takže přece jenom jsi její syn."usměje se.
"Vy jste se do mé mámi zamiloval, když vám bylo jedenáct?"zeptám se, když se dopočítám. Kývne.
"Je to divný co?"ušklíbne se. Zavrtím hlavou a zahledím se z okna. Podle mě je to krásné, když se někdo doopravdy zamiluje v tak mladém věku a z jeho slov poznám, že mámu vážně miloval. Z myšlenek mě vytrhne mobil, který se mi rozdrnčí v kapse.
"To je babička. Už se musela dozvědět co se stalo."řeknu a ukážu Shinzovi displej.
"Vem to."pobídne mě. Zhluboka se nadechnu.
"Haló babi?"ozvu se.
"Shine? Jsi v pořádku? Kde jsi? Neměla jsem ti dovolovat zůstat déle venku. Je to moje chyba."začne vzlykat do telefonu.
"Babi neboj jsem v pořádku."uklidňuji ji. Neodpovídá a jen vzlyká.
"Měj se."řeknu a položím to. Shinzo se na mě překvapeně podívá.
"Mohli by už vyhledávat signál mého mobilu."vysvětlím. Shinzo smykem zastaví.
"A co teď?"zeptám se s pohledem na pouta. Usměje se a přitáhne mě do náruče. Potom vystoupí.
"Dobře tohle jste vymyslel a teď mě už můžete pustit."cuknu sebou. Nevím proč ale moje srdce a vlastně celé tělo protestuje proti tomu, aby mě držel. Náhle stojím na zemi a zjistím, že mě opustil jakýsi příjemný pocit. Pěšky míříme silnicí dál.
"Kam to jdeme?"zeptám se zvědavě. Neodpoví mi a jde dál. Každou chvíli zavadím rukou o tu jeho a čím víckrát se to stane tím víc mi bije srdce a rudnu. 'Vždyť je to chlap. Je to chlap co miloval mámu.'vrčím v duchu sám na sebe. Nemá to cenu, skoro cítím jak se moje podvědomí tetelí blahem a nechává Shinza, aby se mi víc a víc dostával pod kůži. V zamyšlení zakopnu a skončím v jeho náruči. Zalapám po vzduchu. 'Proč se tohle děje zrovna mě?'
"Jsi v pořádku?"strachuje se. Se mnou v náruči pokračuhe v chůzi. Jen jemně kývnu. Na nic víc se jaksi nezmůžu. Jenom sleduji jeho obličej. Jemné rysy obličeje jenž lemují dlouhé stříbrné vlasy. Krásné karamelové oči a pod levým má menší jizvu. Natáhnu ruku a přejedu po ní. Shinzo se na mě překvapeně podívá a následně mě políbí. Jsem tak zaskočený, že se nebráním a dokonce mu ho opětuji. Chutná po karamelu. Tuhle krásnou scénu přeruší houkačky policejních aut.
"Ty jsi to věděl."zahledím se na něj zoufale naprosto ignorujíc to, že jsem mu začal tykat a zrovna jsem se s ním líbal. Jen se trpce usměje.
"Okamžitě toho chlapce pusťte."rozezní se po okolí mužský hlas. Položí mě na zem a než stihnu něco udělat rozpůlí řetěz u pout napůl. Jak to udělal se mě neptejte. Za mnou i za ním se objeví policisti a každého odvádějí na jinou stranu.
"Shinzoooo!!!"křiknu za ním zoufale. Jen se usměje a rty naznačí slova 'To bude dobrý.'

Od toho dne už uběhl měsíc. Měsís nesčetných výslechů, kde jim opakuji, že mi nic neudělal a že je nevinný. Problém je v tom, že nedokážu vysvětlit jak to vím. Není to tak dlouho co jsem s Shinzem telefonoval. To bylo to jediné co jsem si byl schopen vydupat. V den smrti byl sám doma, takže alibi mu nikdo neposkytne. Popravdě ani jsem moc nevnímal co říká a užíval jsem si to, že ho slyším a myslím, že Shinzo si to uvědomuje. Čím dýl se to řeší tím je to horší.
"Shine telefon."vejde do mého pokoje strejda. Hlídají mě. Vezmu si ho a potěší mě, když zaslechnu Shinza.
"Teď mě poslouchej. Ta vražda se stala ve tvém pokoji. Ty jsi musel být s ostatními hosty. Bylo plno lidí co by mohli potvrdit, že jsem tam nebyl a kromě toho jsem si na něco vzpomněl. Nedala ti tvá máma náhodou takového tygra s vánoční čepicí?"zeptá se mě s nadějí.
"Jo toho plyšáka jsem měl nejraději."přitakám.
"Tak ho prosímtě dej svému strejdovi ať ho donese na příští soud."uslyším v jeho hlase úlevu a pak už mu to nějaký strážník položí. Vyskočím a začnu se prohrabovat hromadou plyšáků než konečně najdu tygra. Dám ho strejdovi s instrukcemi. Sice se mu to moc nezdá ale naštěstí to neřeší. V den soudu přesvědčím policistu co mě hlídá, že chci jít aspoň před soudní síň. Tam si sednu a pět hodin vyčkávavě hledím na dveře. Po další půl hodině se otevřou a vyvádějí mého otce v poutech a Shinzo vychází jako svobodný člověk. Rozběhne se k němu a skočím mu kolem krku. Při tom se rozcinká řetízen na půlce pout, které mi zůstaly na ruce ode dne kdy nás od sebe oddělili. Na jeho ruce se zatřpití druhá půlka. Teď už nás nikdo nerozdělí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář