Zvrácené myšlenky

"To snad nemyslíš vážně. Já a on? Vyloučeno. Hotová noční můra."ozve se za mnou nasupeně. Otočím se, ale kde nic tu nic. Podívám se nahoru a uvidím kluka s černými vlasy, stejně barevnými křídly protkanými stříbrem a ocasem.

"K-k-k-kdo si!?"vykoktám a snažím se splynout s lavicí na níž sedím, a že by se mi to dařilo se říct nedá.

"Ty nevíš? Kreslíš si mě tu s andělem v prapodivné poloze a nevíš kdo jsem?"povytáhne obočím a přistane na zemi kousek ode mě. Až teď když to řekl mi dojde podoba mezi ním a démonem na obrázku.

"Ale to..."nedořeknu.

"Je možné."usměje se škodolibě a začne se přibližovat ke mě.

"Nepřibližuj se."špitnu vyděšeně. Jen se ušklíbne a jde dál.

"Ne-e." Než stihnu vymyslet jak se odtud dostat chytne mě a táhne k oltáři. Shrne z něj všechny věci a hodí mě na něho. Málem si vyrazím dech, když dopadnu na chladnou desku, a rozkašlu se.

"Já ti ukážu, že se k sobě s tím andělem nehodíme."zavrní mi u ucha a nějak mi znehybní ruce i nohy podél oltáře. Nechápavě zamrkám a snažím se zjistit jak to udělal. Nejspíš pochopí nad čím přemýšlím, protože se škodolibě usměje.

"Jsem démon. Měl jsi to očekávat."dodá. Zamračím se.

"Hele já v démony nevěřím, ani v anděly a nedej snad v Boha nebo toho dole."zavrčím popuzeně. Ten idiot chvástající se tím, že je démon se zatváří zaskočeně a pak se ke mě skloní.

"Dokážu ti, že jsem démon."zasyčí a prstem s dlouhým černým nehtem mi roztrhne triko po celé délce. Zděšeně sleduji co bude dělat dál. Samolibě se ušklíbne a mlsně mi olízne bradavku.

"Hej to není lízátko ty ichtyle!"křiknu. Jaksi nejsem schopen normálně myslet, vždyť se mě tu chystá znásilnit blázen co si myslí, že je démon.

"Ani žvýkačka."zavrčím, když se do ní zakousne. Odpoutá se od nich a ujme se rozepínání mých kalhot. Začnu potichu panikařit a snažit se kopat nohama, ale drželi jako přikované.

"Nech toho! Dost! Tam ne!"křiknu na něj zděšeně, ovšem on nerušeně pokračuje dál.

"Neboj, teď se sice bráníš, ale za chvíli budeš v extázi."zašeptá, ale kostelem se to rozezní hlasitěji jak se jeho hlas odráží od stěn. Zatnu zuby, jakmile vezme do ruky můj penis a začne ho mnout. Bohužel se začne ukazovat, že měl pravdu a já si to začínám užívat.

"Přestaň."vydechnu zastřeným hlasem. Podívá se na mě a s mírným úsměvem cosi zamumlá. Rázem mám nohy volné a on se vklíní mezi ně. Navlhčí si prsty a zamíří jimi k mé dírce.

"Prosímtě tohle ne."zaškemrám.

"Neboj. Bude se ti to líbit."řekne a vnikne do mě prstem. To ještě zvládám než přidá druhý a třetí.

"Nnn."zachrčím, protože se ani na to e nezmůžu a snažím se zhluboka dýchat.

"Teď se uvolni." Nestačím říct ani půl slova a vnikne do mé svým ztopořeným penisem. Bolestně vykřiknu a do očí se mi nahrnou slzy.

"Zrovna tebe bych tu nečekal."ozve se neznámí hlas. Uslzenýma očima se podívám ke vchodu do kostela a uvidím tam muže tak podobného anděli na obrázku, že to snad ani není možné. Stříbrné vlasy, které mu sahají k ramenům a bělostná křídla protkaná černými... No bude to znít divně, ale vypadá to jako by někdo z hvězdné oblohy udělal niť a protkal jí jeho křídla.

"To víš snažím se tady tohohle roztomiloučkého človíčka přimět k tomu aby pochopil, že jsem doopravdy démon."odpoví ten pablb nade mnou.

"V kostele? Na oltáři?"nechápe ten druhý.

"Proč ne? Kostel je v polorozpadu takže bůh na něj zanevřel a oltář bylo nejvhodnější místo kromě země."pokrčí rameny a pohne se ve mě. Kupodivu se nedostaví bolest, ale příjemný pocit slasti. Zalapám po dechnu a vzdychnu.

"Zvláštní způsob jak někoho přesvědčit o tom, že jsi démon."zakroutí hlavou ten u dveří a pomalu se rozejde k nám.

"Mysli si co chceš, ale nejdřív se podívej na toto."vezme můj obrázek a hodí ho k němu. Ten ho chytne a zahledí se na něj. V očích se mu zableskne a podívá se na mě s povytaženým obočím.

"No to snad nemyslíš vážně. Anděl a démon?"

"Říkal jsem mu to samé."

"Žádní andělé ani démoni nejsou!"vřísknu abych je upozornil, že tu pořád jsem s chlapem v sobě.

"Vážně?"opět se ve mě pohne až na doraz. Vykřiknu a proti mé vůli se k němu prohnu.

"Tak tohle ne."zapřede ten druhý blázen a dojde až k nám.

"Šoupni se Siene."popostrčí ho ten stříbrnovlasej. Takže ten hňup se jmenuje Sien? Vždyť i démon snů se jmenuje Sien. Tohle už je divný.

"Tak hele Ziane já ho měl jako první tak se do toho nepleť. Víš co se stane pokud to uděláme oba."zavrčí na něho. Zian se ušklíbne a políbí mě.

"Teď už je stejně pozdě."mlsně se olízne a v tu chvíli se oboum na zádech objeví křídla. Probodnou se pohledem a pak se opět věnují mě. Sien mi uvolní ruce a přitáhne si mě k sobě. Zian ke mě přistoupí ze zadu a vstoupí do mě i přes to, že je ve mě už Sien. Tomu zatnu nehty do zad a zakousnu se mu do ramene, abych utlumil výkřik bolesti. Prokousnu mu kůži až do krve, a když ho pustím hluboké ranky po mých zubech se okamžitě zacelí. Vyděšeně se na to koukám a jeden z nich mě pohladí po tváři.

"Klid to je normální."řekne. Chvíli na to do mě vyvrcholí Sien a vystoupí ze mě. Zianovi to už taky moc dlouho netrvá. Posadí mě na oltář a mávnutím ruky mě obleče. Oba se na mě zvědavě podívají.

"Tak co už věříš, že jsme nadpřirození?"zeptají se svorně. Těkám pohledem z jednoho na druhého a nakonec se rázně zvednu.

"Ne! Démoni? Andělé? Ani náhodou."prsknu a rozběhnu se pryč.

"Jen si utíkej naše sladká Noční Můro."zaslechnu se. Přeběhne mi z toho mráz po zádech a ještě zrychlím. Domů doběhnu celý zadýchaný, zpocený a mokrý, protože začalo hustě sněžit. Shodím ze sebe bundu a jdu do koupelny. Pustím vodu a zacpu vanu. Hned jak je plná se vysvleču a ponořím se do horké vody. Je to příjemný pocit. Najednou se voda kolem mě začne zbarvovat do ruda. Vystrašeně z ní vyskočím a vrhnu se k zrcadlu, ke kterému se otočím zády. Na těch mám v místě vedle lopatek rudé krvavé šrámy, ze kterých stále vytéká krev. Rozechvěle na to hledím a ještě víc mě to vyděsí, když se z nich začnou klubat křídla. Vykřiknu bolestí, jak se derou ven. Jakmile jsou venku celá a já rozdýchám bolest, roztáhnu je, teda hned jak přijdu na to jak. Jsou stříbrná protkaná jakoby černými nitkami. Podívám se svému odrazu v zrcadle do očí a zjistím, že se zbarvují do černa a tu a tam zazáří jako hvězdy na nebi.

   

Tak tohle tím mysleli? Otočím se od zrcadla a jdu do pokoje kde si roztřeseně obleču kalhoty. Košili ani tričko nemůžu poněvadž mi na zádech cosi přebývá. Sednu si na postel a všimnu si papíru, který mi vypadl z kapsy. Zvednu ho. Je to ten obrázek kvůli kterému se to celé stalo, ale něco je jinak. Přímo před mýma očima se začal měnit a mezi Sienem a Zianem jsem se objevil já. Vytřeštím na to oči a rozechvěji se. Teď mi všechno zapadne dohromady, dojde mi, že jsou opravdový anděl s démonem a taky to, že ze mě udělali...